JULES BENNETTOVÁ
nějakou barvu,“ zasmála se. „Je krásný, ale… Víš, doufám, že si ho nemůžu nechat.“ „Jistěže můžeš. Jak jsem ti říkal, považuj ho za dárek k narozeninám. Veřejnost zatím může věřit tomu, že je to zásnubní prsten.“ „Reesei…“ Natáhl se přes stůl, chytil ji za ruku a palcem se dotkl kamene. „Nemůže snad přítel přítelkyni koupit pěkný dárek k narozeninám?“ Nevěděla, proč se pokaždé, když použil slovo přítel, cítila trochu… zasažená nebo snad dokonce zraněná. Nedokázala ten pocit pojmenovat přesně, ale rozhodně nebyl příjemný. Nesnášela, když se v jejím životě něco měnilo. Vyrůstala s přísným a odtažitým otcem a tato výchova poznamenala její dospělý život. Po matčině smrti se zkrátka všechno změnilo. Když se Josie ohlédla v čase, uvědomovala si, že její matka byla laskavá a milující, zatímco její otec vyžadoval poslušnost a řád. A Josie bohužel dostala do vínku touhu po tom, aby každý aspekt jejího života zapadal na to správné místo. Cítila sama, že to není úplně správné, ale jen tak se cítila v bezpečí. „Mám pro tebe ještě něco,“ řekl a vstal od stolu. „Nic jiného nepotřebuju,“ zasmála se. „Už jsem od tebe dostala plavbu, večeři, tenhle úžasný prsten. Jsem v pohodě, Reesei, vážně.“ Usmál se na ni. „Tohle nebylo nic drahého, věř mi. Nemohl jsem zkrátka odolat.“ Tak teď byla zvědavá. Vrátil se s malou krabičkou bez mašličky. „Opravdu to není nic moc,“ zopakoval a podal jí dárek. „Ale doufám, že ji dobře využiješ.“ Převzala dárek, ale nespouštěla z něj oči. „Je to příliš malé na to, aby to byla sexuální hračka.“ Reese se zasmál. „Já jsem jediná sexuální hračka, kterou právě teď potřebuješ.“ Právě teď. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506451
UŽ NEJSME PŘÁTELÉ
Ta slova ji opět zasáhla. Snažila se na ně zapomenout, ale proklestila si cestu do jejího srdce, kde hrozila způsobit bolest a žal. Odmítala dopustit, aby jí jejich současná situace ublížila, aby poškodila jejich přátelství. Vnitřně se obrnila, rozhodla se prozatím ignorovat myšlenky na nejistou budoucnost, roztrhla balicí papír a zvědavě se podívala, co skrývá krabička pod ním. „Červená rtěnka?“ podívala se na Reesea, který tam stál a usmíval se. „Říkal jsem si, že když se necítíš pohodlně v barevném oblečení, možná by tohle bylo schůdnější.“ Zadívala se na značku a udělalo na ni dojem, jak skvěle vybral. „Nejsem si jistá, jestli jsou pro mě jasně rudé rty schůdnější.“ „Prostě to zkus,“ řekl jí. „Nedovol, aby nad tebou tvůj strach zvítězil, Jo. O nic jiného tady nejde. Je to jen rtěnka. Nechci po tobě, abys skákala padákem nebo něco podobného.“ Josie vzala rtěnku z krabičky a otočila základnou. Hleděla na zářivý odstín a přemýšlela, jestli něco takového zvládne. Její kosmetické vybavení sestávalo z řasenky, samozřejmě černé, a z průhledného lesku, když někdy chtěla vypadat doopravdy extra. „Poslechni,“ řekl jí a posadil se na židli vedle ní. Pak ji chytil za ruce a odložil rtěnku na stůl. „Nesnažím se z tebe udělat někoho, kým nejsi. Nesnažím se tě znejistit, ale tohle všechno máš v sobě. Jestli chceš nějakým způsobem vzdát hold své matce, udělej to. Udělej to pro ni, pro sebe! Koho zajímá, co si myslí ostatní?“ Dívala se do těch jeho jasně modrých očí a divila se, že se v nich nikdy předtím neztratila. Jak to, že si nikdy nevšimla, jak pozoruhodný Reese je? Nejen na pohled; celá léta samozřejmě věděla, že je pekelně sexy. Ale byl to její přítel, že… Takže by ohledně něj 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506451
JULES BENNETTOVÁ
neměla mít chlípné myšlenky. Přesto je teď měla. Milovali se spolu jen párkrát a ona měla fantazií už dost na celý život. Kromě jeho vzhledu tady však bylo hlavně jeho zlaté srdce. Jistě, vyžadoval i respekt, ale okruh jeho věrných přátel a zaměstnanců ho miloval. Ti lidé by pro něj udělali cokoli. A toto byla známka skutečného vůdce. „Proč jsme spolu vlastně nikdy nechodili, když jsme byli mladší?“ zeptala se, než se stačila zarazit. Najednou se cítila trapně, protože… protože pravda byla taková, že spolu nechodili ani teď. Svraštil obočí a pustil její ruce. „Já jsem tě na rande přece zval.“ Josie se na něj překvapeně zadívala. „Vážně? A kdy?“ „Na vysoké,“ řekl jí trochu stroze, jako by to bylo něco, co by si měla pamatovat. „Pomáhal jsem ti přestěhovat se z koleje do tvého prvního bytu, a když jsme s tím skončili, pozval jsem tě na rande.“ Na to, že jí pomáhal, si vzpomínala. Mysleli si, že nikdy nedostanou její gauč po schodech do druhého patra. Smáli se, hádali se, k večeři si dali příšernou pizzu. No jo. Tehdy se to stalo, opravdu. „Myslela jsem, že si děláš legraci,“ prohlásila nakonec, ale zachytila střízlivý výraz jeho tváře. „Myslel jsi to vážně?“ Reese se neusmál. Nepohnul se, jen na ni dál upřeně hleděl. „Nemohl jsem být vážnější.“ Aha. Co teď s tou informací má dělat? Nemůže se přece vrátit v čase. Kdyby ale mohla, řekla by ano? Josie až donedávna nepovažovala Reese za víc než kamaráda. Nevěděla, jak na jeho prohlášení odpovědět, protože on na ten okamžik nezapomněl, takže pro něj byl zjevně důležitý. Bylo jasné, že na něj měl větší dopad než na ni. Co to ale přesně znamená? Jistě nechce jejich vztah posunout za hranice přátelství… nebo ano? 100 Ukázka elektronické knihy