MILLIE ADAMSOVÁ
s mobilem v ruce otočila. Na prahu dveří stál Javier a vypadal jako trestající anděl. „Já se ti pak ještě ozvu, dobře? Už musím jít.“ „Ne, Violet. Nemůžeš mi přece naznačit něco tak tajuplného a pak odejít.“ „Musím. Promiň.“ „Mám zavolat na policii?“ „To těžko. Jsem zajatcem krále, Minervo. Skutečného krále cizí země. Takže policie by mi asi moc platná nebyla.“ Pak položila telefon a zadívala se na Javiera. „Přišel jsi mě předat mému ženichovi?“ Bylo to od oné noci poprvé, co se viděli tváří v tvář. Když ho viděla naposledy, byl nahý. A ona také. Při té vzpomínce ji polilo horko. „Komu jsi volala?“ „Svojí sestře. Nebudeš tomu určitě věřit, ale mám toho dost na srdci a chtěla jsem si o tom s někým popovídat.“ „Mluvil jsem s Matteem.“ Zhluboka se nadechla a připravila se na špatnou zprávu. „A?“ „Ze svatby s ním nakonec sešlo.“ Pocítila tak obrovskou úlevu, až měla pocit, že by mohla omdlít. „Chceš říct, že se mohu vrátit domů?“ „Ne,“ řekl vážně. „Ale vždyť jsi právě řekl, že si ho nemusím brát.“ „Jeho ne. Ale musíš si vzít mě.“ „Cože?“ „Bohužel se zjistilo, že jak můj bratr, tak ani tvůj otec nebyli upřímní, pokud šlo o detaily celé té situace. Možná bys měla svému otci zavolat a promluvit si s ním, abys přesně věděla, jak to celé bylo. Nyní ti mohu říci jen to, že můj bratr vydal příkaz. Musíš se vdát za jednoho z nás. Tvůj návrat domů však bohužel nepřipadá v úvahu.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506427