DANI COLLINSOVÁ
Její bílý úsměv se zablýskl dřív, než řekla: „Na jeho samém vrcholu.“ „Dovolte mi, abych se podíval.“ Posunul nohy stranou a poklepal na místo na lehátku vedle svých stehen. Nervózně se posadila na hranu. Za rty si přejela zuby jazykem. Ve svitu podvodních světel jezírka se jí šaty zbarvily lehce do modra. „Myslel bych, že se budete usmívat neustále.“ „Jako krokodýl, po celý den.“ Vycenila zuby, pak se zachichotala a spustila bradu. „Ale skoro celý svůj život jsem se snažila zuby schovávat. A aby to bylo hodně zvláštní, rovnátka fungovala jako brnění. Dokud jsem je měla, nebyla jsem tak rozpačitá. Teď si ale už zas myslím, že mě nikdo nesmí vidět se smát.“ „To by byla škoda.“ Dotkl se jejího zápěstí. Vychutnával si její jemnou pleť lehkým hlazením. Jak si ji prohlížel, narůstala v něm podivná něžnost. „Tohle by mělo být na vašem seznamu. Když se budete chtít smát, smějte se.“ Když zalétla pohledem k místu, kde se jí dotýkal, zůstal jí na tváři maličký úsměv. Polkla a on si všiml, jak jí pod hedvábím, které měla na sobě, trčí bradavky. Bylo na jejím seznamu milování? Když přiblížil její ruku ke svým rtům, pomyslel si, že on by ho na ten svůj přidal. Uléhat s ní by ho učinilo neuvěřitelně šťastným. Políbil ji na klouby prstů a pak jí otočil ruku tak, aby si mohl vychutnat jemnost kůže na vnitřní straně zápěstí. Tep jí letěl tak rychle, že to mohl cítit na rtech. „Mám pocit, že bych vám měla říct…,“ vyhrkla a její prsty se reflexivně zatnuly. „Zatímco jste byl pryč, vaše matka řekla něco, co mne nutilo přemýšlet…“ Existuje efektivnější zabiják milostných myšlenek nežli odvolat se na mužovu matku? Položil si její ruku na střed hrudi a čekal. Vypadala, že je velice nesvá. „Přišlo mi to velmi 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506417