DANI COLLINSOVÁ
Její bílý úsměv se zablýskl dřív, než řekla: „Na jeho samém vrcholu.“ „Dovolte mi, abych se podíval.“ Posunul nohy stranou a poklepal na místo na lehátku vedle svých stehen. Nervózně se posadila na hranu. Za rty si přejela zuby jazykem. Ve svitu podvodních světel jezírka se jí šaty zbarvily lehce do modra. „Myslel bych, že se budete usmívat neustále.“ „Jako krokodýl, po celý den.“ Vycenila zuby, pak se zachichotala a spustila bradu. „Ale skoro celý svůj život jsem se snažila zuby schovávat. A aby to bylo hodně zvláštní, rovnátka fungovala jako brnění. Dokud jsem je měla, nebyla jsem tak rozpačitá. Teď si ale už zas myslím, že mě nikdo nesmí vidět se smát.“ „To by byla škoda.“ Dotkl se jejího zápěstí. Vychutnával si její jemnou pleť lehkým hlazením. Jak si ji prohlížel, narůstala v něm podivná něžnost. „Tohle by mělo být na vašem seznamu. Když se budete chtít smát, smějte se.“ Když zalétla pohledem k místu, kde se jí dotýkal, zůstal jí na tváři maličký úsměv. Polkla a on si všiml, jak jí pod hedvábím, které měla na sobě, trčí bradavky. Bylo na jejím seznamu milování? Když přiblížil její ruku ke svým rtům, pomyslel si, že on by ho na ten svůj přidal. Uléhat s ní by ho učinilo neuvěřitelně šťastným. Políbil ji na klouby prstů a pak jí otočil ruku tak, aby si mohl vychutnat jemnost kůže na vnitřní straně zápěstí. Tep jí letěl tak rychle, že to mohl cítit na rtech. „Mám pocit, že bych vám měla říct…,“ vyhrkla a její prsty se reflexivně zatnuly. „Zatímco jste byl pryč, vaše matka řekla něco, co mne nutilo přemýšlet…“ Existuje efektivnější zabiják milostných myšlenek nežli odvolat se na mužovu matku? Položil si její ruku na střed hrudi a čekal. Vypadala, že je velice nesvá. „Přišlo mi to velmi 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506417
KNIHOVNICE A ŠEJK
osobní a myslím, že byste chtěl vědět, že… mám tušení, že vaše dětství bylo asi těžké.“ Když ji spatřil, jeho vnitřní obranné mechanismy se uvolnily. Nyní se dožadovaly pozornosti, nastoupené a připravené pokračovat v útoku. Pustil jí ruku. „Hannah, já nechci mluvit o svém dětství.“ „To bych ani nečekala.“ Zastrčila si ruce mezi kolena. Zřetelný soucit v jejím hlase na něm ulpěl jako olověná vesta. Věděla to, aniž by jí o tom řekl byť jedinou zpropadenou věc. Mohl jí to vidět v tváři, zjemnělé lehkými obavami. Takhle nechráněný se necítil za celý svůj život. Jako by měl na krku meč a šel nahou hrudí proti kanonu. Stěží si kdy znovu vybavil tu starou bolest. Ona tam však stála a dívala se na něj. Viděla ji. Zadržel dech. Vyčkával, aby se dozvěděl, co s tím poznáním učiní. S tou jeho slabinou. S tou vadou. „Taky nesnáším mluvit o svém dětství,“ zamumlala a začala zírat do jezírka, takže jí světla vykreslila na tváři strašidelné stíny. „Má matka se předávkovala a o otci jsem nevěděla nic. Babička měla sice dům, ale jen malou penzi. Nosila jsem šaty z druhé ruky a k obědu jsem měla jen ty nejobyčejnější sendviče. Připravovala jsem si je sama. Česala jsem se taky sama, protože ona měla artritidu. Nechtěla jsem pro ni být přítěží, ale byla jsem. Tohle všechno ze mne udělalo introverta. Knihovny se staly mým druhým domovem. Učím se ráda. Knihovny jsou ale taky oázou bezpečí, kde se lidi musí chovat slušně. Ostatní děti si tam ze mne nemohly utahovat nebo dělat vtipy na můj účet.“ Rozhodl se, že jí postaví knihovnu. „Babička mi říkala, abych je prostě ignorovala. Ale předstírat, že se vás nic nedotkne, neznamená, že se to nedotkne. Taky říkala věci jako ‚Kveť tam, kde tě zasadili.‘ Vy jste se s tím vypořádal dobře.“ Vrhla na něj nesmělý úsměv. „Vím, že to nepotřebujete slyšet. Vy víte, kdo jste. A já to na vás obdivuji. Taky bych se v tom chtěla zlepšit.“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506417
DANI COLLINSOVÁ
„Pojďte sem.“ Vzal si ji na klín. Nevěděl, jak jinak se vyjádřit. Neotevřel se tak jako ona. Měl pouze tohle – činy. Vyslala k němu překvapený pohled. „Nelitujte mne.“ „Nelituji. Taky vás obdivuji.“ Byl to tak silný upřímný postoj, jenž mu vycházel ze srdce, až by se z něj to srdce mohlo roztřást. Pak ji políbil. Tohle byl totiž jediný způsob, který znal, aby dal najevo něžnost. Byla milá a čistá. A šokujícím stylem opravdová. Děsila ho, protože jí lze tak snadno ublížit. Jak ji jen může chránit před nevyhnutelnými ranami samotné existence? Jak ji může ochránit před sebou samým? Hannah netušila, jak mu polibek oplatit. Ne způsobem, který by mohl konkurovat tomu, jak ji jeho ústa zcela udolávala. Když si ji podmaňoval svými rty, připadala si, že je zcela zesláblá. Byla uchvácena tím, jak moc jí dává, a chvěla se pocity, jež v ní vyvolával. Celý svět se na chvíli zastavil, aby je uzavřel v jejich bublině. Kolem se zatím řítil tak rychle, až to v ní vyvolávalo závrať. Podvědomě věděla, že mnoho jejích reakcí vychází z poblouznění. Nemohla si pomoct, aby se nezamilovala do muže, který vykazoval všechny znaky alfa samce, jako jsou skvělá vizáž, peníze a moc. Měl však i vnitřní sílu a hluboký smysl pro věrnost, kterou nepoznamenala ani nespravedlnost, které se mu dostalo. Čím víc se o něm dozvídala, tím větší pokoru cítila, když byla v jeho dosahu. A ona za něj byla provdaná. Dotýkala se ho. Nikdy se mu nevyrovná, ale chtěla by to. Toužila v něm vyvolat stejný pocit být chtěný, jako vyvolával on v ní. Nemohl tušit, jak moc ji vzrušuje žár jeho rukou na jejích zádech a to, jak ji tvrdě tlačí do boku. Ale vzrušovalo jí to. Vždy se jí vysmívali za to, že toužila po lásce. Za to, že si myslela, že lichotky a poskytované něžnosti vycházely od srdce. A ony byly jen manipulací, aby ji dostaly do postele. Ale tohle nevypadalo 100 Ukázka elektronické knihy