Mezi tebou a mnou (Ukázka, strana 99)

ztotožnit se s jednou z těch postav. Ten muž mi byl chováním velice podobný, a byť jsem v první verzi nepopsal tvář oné ženy, v mysli jsem ji měl před sebou.

Ta myšlenka byla již v těch prvních kapitolách ukryta, a vzácná byla především pro mě. Těšil jsem se, až bude příběh dokončen a přečte si jej pratáta, který by nepochybně tuto myšlenku v mém příběhu našel, a jistě by to bylo další bohaté téma k hovoru při kávovém rituálu.

– 98 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506394

KAPITOLA 16 Mica Nádherná, něžná, vždy veselá, usměvavá a laskavá. Taková byla Magdaléna. Vymyslel jsem jí přezdívku. Ani nevím, jak mě to napadlo, ale začal jsem jí říkat Mica. Bydlela s rodiči v domě ve stejné vesnici jako její babička, o kterou se starala podobným způsobem jako já o své prarodiče. I přes veškeré dojmy, které z Magdalény můžete mít, věřte, že i když se se mnou dokázala uvolnit, ve společnosti čítající tři a více lidí nikdy moc nemluvila. Byla tichá, a když se jí někdo, koho neznala dobře, na něco ptal, odpovídala často jedním slovem, styděla se, nevěřila si a chtěla konverzaci co nejdříve ukončit. Já jsem byl úplný opak, zásluhou bohaté praxe mé bývalé práce. Neřekl bych, že Mica mé excentrické chování vyloženě obdivovala, ale byl jsem si jistý tím, že její stydlivost ji ve společnosti velmi trápila. Brzy jsem pochopil, že potřebuje člověka, ke kterému by se mohla upnout, od kterého by se mohla něco naučit, ale zároveň mít pocit, že tomu člověku pomáhá zase s jeho problémy. A ve mně takového člověka začala vidět.

Mluvili jsme spolu o mé bývalé práci. Popisoval jsem jí všechny podlé praktiky, kterých jsem se coby obchodník dopouštěl a za které jsem se tolik styděl. Vzbuzoval jsem v ní pocit, že potřebuji pomoc. Sdělil jsem Magdaléně, že se chci kvůli své minulosti změnit. Inu, změnit se… Ve skutečnosti jsem si nebyl jistý, jestli na svoji minulost chci zapomenout, nebo od ní utéct, či se z ní nějakým způsobem vyléčit. Mica mi v tomto rozhodování velice pomáhala.

Začalo období příjemných schůzek s dívkou, která se mi zapsala do paměti jako „zrzka z nedaleké vesničky“. Byla vášnivou čtenářkou.

Samozřejmě jsem jí dal přečíst svoji první knihu. Podle očekávání ji dojala. Prý jak někdo, kdo napsal tak dojemný příběh, mohl mít zájem o práci podomního prodejce.

– 99 –

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506394

Když jsem Mice sdělil, že se chci polepšit, sama to vzala velice vážně a utvrdila se v tom, že mi musí pomoci, jako kdyby věřila, že já sám toho nebudu schopen. Pravděpodobně jsem toho podvědomě začal zneužívat. Cítím se trapně, protože si nyní uvědomuji, že jsem v té době byl před Micou opravdu otravně ukňouraný. Nebudu lhát, její pozornost mi dělala dobře, a byť jsem k sebelítosti neměl žádný důvod, ona mě vždy vyslechla.

Scházeli jsme se skoro každý den a velice jsme se sblížili. O mé matce jsem s Micou ale mluvit nedokázal. Ona věděla, že se mi o tom, co se stalo mezi mnou a mojí matkou, těžce mluví. Chtěla to znát, a právě to její zřejmé očekávání na mne působilo naléhavě.

Možná proto jsem s ní o tomto tématu nedokázal hovořit.

Jednou, už bylo pozdě večer, šli jsme společně z kina. Byla tma, opouštěli jsme budovu a mířili směrem k mému bytu. Konverzace byla plodná, nebylo proč spěchat. Potáceli jsme se parkem. Na dohled nikde nikdo a Mica se uvolnila. „Příště už budu vybírat já, na jaký film půjdeme,“ říkala mi.

Nezněla vyčítavě, její tón v hlase byl příjemný jako obvykle. „Ty vybíráš vždy jen ze dvou kategorií. Buď životopisná dramata, nebo dramata,“ smála se. „Asi na tom něco bude. Takže příště půjdeme na komedii?“ „Možná, nebo na pohádku.“ „Dobrá, nejsem proti. Stejně tam chodím jen kvůli těmto zpátečním procházkám.“ Ona skočila vzápětí na mírně vyvýšený obrubník na kraji chodníku a balancovala na něm. „Ze stejného důvodu chodím do toho kina i já.“ „Opravdu?“ Mica souhlasně kývla hlavou a držela balanc. „Až se rozhodneme být chytřejší, možná bychom mohli ušetřit peníze a zakázat si kino. Můžeme chodit jen sem a tam, to nic nestojí,“ pravil jsem a zasmál se, Mica se ke mně přidala. Vzápětí ztratila rovnováhu a šlápla z obrubníku zpátky na nevyvýšenou část chodníku.

– 100 –

Ukázka elektronické knihy