láhev s limonádou nevadila, skleněnou by mi vyhodili. Ovšem občerstvení se v kulturním domě žádné neprodávalo. Chtěla jsem si odložit bundu v šatně, ale paní šatnářka mi řekla, ať si jí nechám, v sále bude zima. Aha, dneska je nějaký koncert asi po dlouhé době a tak tu není ještě vytopeno a asi další koncert bude za dost dlouho, tak ani nemají důvod v sále zatopit. Vyřešili tu docela chytře, aby lidé seděli jen po dvou a neshlukovali se. Vždy nechali jen dvě sedadla vedle sebe a další dvě vysadili. Velmi promyšlené řešení, aby si lidé nepřesedávali. Koncert začal poměrně přesně, jednalo se o koncert orchestru Lautarii, který by měl být profesionálním moldavským orchestrem lidových nástrojů. Jeho primášem a uměleckým vedoucím je Nicolae Botgros, který byl vyfocen na všech propagačních materiálech a podle informací z Wikipedie to musí být velmi významná osobnost v oblasti moldavské lidové hudby. S orchestrem měli vystoupit nejlepší moldavští folklorní zpěváci. Vše nasvědčovalo silnému kulturnímu zážitku. Zážitek to byl vskutku silný, jen v trochu jiném smyslu, než jsem předpokládala. Tento orchestr si dal za cíl diváky oslnit, a to zcela doslova. Jen, co muzikanti zahráli první tóny, rozsvítily se za nimi obrazovky a na nich byly během celého koncertu zobrazovány
pohyblivé
motivy,
například
tradiční
vzory
moldavských výšivek, fotky jejich krajiny apod. Celé jeviště bylo nasvíceno, každý zpěvák jinou barvou světla a to zezadu jeviště směrem k divákům tak, že byli oslňováni. Světlo bylo prudké a nepříjemné, pohybovalo se a odráželo různé pohybující se vzorce. Za dvě hodiny koncertu jsem byla téměř osleplá tím různobarevným 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506295