Robinsoni a donkichoti (Ukázka, strana 99)

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506056

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506056

Já taky, jako žák a mladší dorostenec.

Jaké jsi měl ELO? Tenkrát se koeficient výkonnosti ELO na naší úrovni ještě vůbec nedával. Měl jsem čtvrtou výkonnostní třídu a snažil se o třetí. A ty?

Já měl první třídu.

Ježkovy zraky! Tu mělo u nás na okrese snad pět nejlepších dospělých hráčů.

Mohl jsem hrát i dorosteneckou extraligu, ale pěstouni mi to zatrhli. Byl jsem v devítce a musel se učit, abych měl dobré známky a dostal se na střední.

100

To tě muselo mrzet.

V té době určitě. Šachy mají ovšem jednu chybu: když hraješ, tak jeden je šťastnej a druhej smutnej, oba úplně spokojení být nemůžou.

To já byl někdy spokojenej, i když jsem dobře prohrál.

Ale na turnajích ne, to je pravda. Jak ses k té hře dostal?

Se spolužáky na základce a se svým pěstounským tátou jsme hráli piškvorky. Potom nás omrzely a přesedlali jsme na šachy. Nejdřív mě táta porážel, ale pak se mi dostala do ruky knížka o šachách, kterou jsem si načetl, a najednou jsem měl výhodu. Dnes chápu šachy jako umění, všímám si jejich krásy, přehrávám si partie, jako když někdo sleduje fotbal. A vnímám principy, které se dají propojit s životem.

Jaké principy?

Třeba stupňování tlaku na nějaký bod, přechody do koncovek, materializace převahy a účel oběti. Síla, která se přelívá z jedné strany na druhou, to platí v životě, ale i v rámci politiky.

Ukázka elektronické knihy