Finanční analýza (Ukázka, strana 99)

Finanční analýza – metody, ukazatele, využití v praxi

Čím vyšší je dosažené číslo, tím vyšší je bonita sledované firmy v oboru. Tamariho model byl konstruován v šedesátých letech, ale zachoval si svou vypovídací schopnost dodnes.

Je tomu tak především proto, že vychází ze skutečného rozložení hodnot ve skupinách použitím statistických metod.

Tabulka 16 Tamariho bodová stupnice Ukazatel

T1

T2

T3

T4

T5

T6

Interval hodnot 0,51 a více 0,41–0,5 0,31–0,4 0,21–0,3 0,11–0,2 Do 0,10 Posledních 5 let kladné Větší než horní kvartil Větší než medián Jinak 2,01 a více 1,51–2,0 1,11–1,5 0,51–1,1 Do 0,50 Horní kvartil a více Medián až horní kvartil Dolní kvartil až medián Dolní kvartil a méně Horní kvartil a více Medián až horní kvartil Dolní kvartil až medián Dolní kvartil a méně Horní kvartil a více Medián až horní kvartil Dolní kvartil až medián Dolní kvartil a méně

Body

25 20 15 10 5 0 25 10 5 0 20 15 10 5 0 10 6 3 0 10 6 3 0 10 6 3 0

98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS505473

Plánování jako nezbytná součást finančního řízení

6. P lánování jako nezbytná součást finančního řízení Plánování obecně lze charakterizovat jako proces formulace cílů a způsobů, kterými lze daného cíle dosáhnout. Nezbytnou součástí rozhodovacího procesu tedy je analýza vnitřních a vnějších podmínek, prognóza těchto podmínek a hodnocení nejistot či rizik spojených s budoucími aktivitami. Plánování je tudíž proces, který bezprostředně navazuje na proces analýzy. Zpracovávat podnikatelský plán bez předchozí analýzy podniku a jeho okolí včetně analýzy finanční je téměř nerealizovatelné. Důvod je prostý: pokud by plán nerespektoval předchozí vývoj podniku, pouze by vyjadřoval přání manažerů či majitelů podniku. Je pravděpodobné, že takto koncipovaný plán by byl velmi obtížně realizovatelný, neboť přání mají tendenci zlehčovat skutečnou situaci. Navíc, jak již bylo řečeno, finanční analýza je základem informovanosti jak z pozice uživatelů externích (především bank, obchodních partnerů či potenciálních investorů), tak interních (manažerů a majitelů). Opět je také namístě upozornit na rozdílnou dostupnost informací, což znamená, že manažerům dává přístup k účetním informacím, kalkulacím, normám či směrnicím. V každém případě je finanční analýza základem pro předkládaný podnikatelský plán v případě žádosti o finanční zdroje. Studium finanční analýzy také naznačilo, že efektivní provedení interní finanční analýzy je velmi náročný proces, který má za úkol zodpovědět celou řadu otázek. Čím kvalitněji bude finanční analýza zpracována, tím preciznější budou podklady pro sestavení finančního plánu a tím méně korekcí se dá při jeho realizaci očekávat.

Koncepce finančního plánování se poprvé objevila v plánování státu, kde je sestavován státní rozpočet. Podnikové finanční plánování je v mnoha aspektech podobné plánování státu. Finanční plán je základem koncepce podniku směřující k jeho rozvoji. Finanční plánování lze definovat jako soubor činností, jejichž výsledkem je předpověď budoucích efektů finančních a investičních rozhodnutí firmy neboli finanční plán. Plánování se zpravidla považuje za základní či východiskovou funkci řízení. Finanční plán je pak nezbytným nástrojem pro řízení finančního vývoje firmy a zároveň umožňuje srovnání dosažené skutečnosti s vytyčenými cíli. Účelem finančního plánování je zajištění likvidity firmy; je založeno na určení velikosti struktury zdrojů nutných k financování jejích potřeb. Jinými slovy řečeno, finanční plán zobrazuje pro daná plánovací období finanční efekty firemních aktivit, není však pasivním promítnutím firemního dění do finančních kategorií, ale nástrojem ke zjišťování finanční rovnováhy. Jiná definice finančního plánování říká, že se jedná o specificky zaměřenou, kvalifikovanou činnost, jejímž výsledkem je řešení, zabezpečující žádoucí výnosovou situaci a finanční stabilitu podniku v daném časovém období.

Finanční plánování tedy obsahuje: • stanovení finančních cílů podniku, které jednoznačně zahrnuje také analýzu proveditelnosti strategických cílů podniku, • analýzu rozdílů mezi skutečným a žádoucím stavem, jejíž součástí je rovněž nutnost identifikovat vzájemné vztahy a relace mezi jednotlivými prvky podniku,

99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS505473

Finanční analýza – metody, ukazatele, využití v praxi

• soubor opatření potřebných k dosažení cílů, jehož součástí je snaha o identifikaci všech možností, které vedou k naplnění cílů a zároveň zajistí celkovou efektivnost a růst hodnoty podniku.

Schéma 20 Postavení plánování v procesu řízení

Pramen: dle KRÁLOVIČ, J. Finančné plánovanie podniku. Bratislava: Ekonóm, 1998. ISBN 80‑225‑0867‑5, s. 7.

Jak vyplývá ze schématu, plánování je nezbytnou součástí procesu řízení a je základem pro výkon ostatních čtyř funkcí. Jeho hlavním úkolem ze strategického hlediska je přispět k podpoře dlouhodobého rozvoje podniku spojené zejména s efektivním výkonem finanční politiky společnosti. Organizování je proces, na jehož základě jsou zaměstnanci navzájem propojeni ve smyslu dosažení podnikových cílů. Zahrnuje tedy především dělbu práce mezi skupinami zaměstnanců a koordinaci činností mezi jednotlivými subjekty.

Personalistika je činnost zaměřená na výběr, rozvoj a odměňování zaměstnanců podle schopnosti napomoci dosažení podnikových cílů. Vedení je pak zaměřeno na motivaci a aktivizaci a kontrola je důležitá z hlediska efektivnosti, případně z hlediska korekce odchylek.

Rozhodujícím faktorem pro členění plánovacích činností je časový horizont. Plány jsou sestavovány pro různě dlouhá časová období a na základě toho je členíme na krátkodobé (zpravidla se používá označení „operativní plán“, „roční plán“ – pojmy se mohou lišit dle podniků) a dlouhodobé, kde zpravidla hovoříme o business‑plánech (podnikatelských záměrech) či o strategickém plánování. Posloupnost údajů obsažených v krátkodobých plánech by však měla odpovídat posloupnosti, která je stanovena v plánu dlouhodobém.

Tato podmínka je nazývána časovou koordinací. Jde o to, že pokud firma přijme například dlouhodobý plán s perspektivou na šest let, musí se finanční situace firmy na počátku třetího roku v tomto plánu shodovat s výchozí finanční situací pro aktuální roční plán pro třetí rok.

Krátkodobé finanční plánování obvykle zahrnuje plánování s časovým horizontem několika měsíců až jednoho roku, které souvisí s běžnou hospodářskou činností, a plánování toku peněžních příjmů a výdajů. Dále je krátkodobý finanční plán zaměřen na obstarávání krátkodobých finančních zdrojů s cílem zajistit likviditu firmy. Dlouhodobé plánování se obvykle uplatňuje v časovém horizontu dvou až pěti, resp. i více let. Úkolem je opět plánování potřeby finančních zdrojů s několikaletým výhledem. Za předpokladu existence více rozvojových projektů se souhrnný dlouhodobý finanční plán sestavuje sečtením důsledků jednotlivých projektů, které podnik hodlá realizovat ve zvoleném časovém horizontu.

100 Ukázka elektronické knihy