nad zápěstím. Na pěstěných nehtech měla hennou udělané tečky, na palci jednu, na ukazováku tři, na malíčku dvě nad sebou. Motýl s lidskýma očima seděl na svém místě, na trůnu vládce nádherné šíje. Ester nečekaně sáhla do kabelky, přivezla si ji z Rhodosu, jak poznamenala jakoby mimochodem, a vytáhla tlustou knihu. Jiný díl té, ze které mu četl doktor Andres. „Chtěla jsem tě potěšit…“ Chytil se toho slova jako ryba návnady. „Čím?“ „Poznala jsem na dálku stovek kilometrů, že tě Mariino evangelium zasáhlo svou otevřenou nenávistí k Židům. Byla snad tvá matka Židovka?“ „Ne, ale chodím každý den přes kovové tabulky vsazené v chodníku se jmény těch, kteří se nevrátili z koncentračních táborů. Mosazné dlaždičky se jmény se spojí na jednom místě, před dnešní vinotékou, v celou rodinu. Je mezi nimi dokonce holčička stará jako moje Sofie. To je strašné.“ Ester otevřela knihu, měla ji založenou listem jitrocele. „Tady jsem našla také Mariino evangelium. Je strašně staré, snad již z druhého století, to si nedovedu představit. Pokládá se za gnostické, říká se v úvodu, ale to nás nemusí zajímat. Taky nebudeme řešit další věc, totiž o jakou Marii se tu vlastně jedná. Snad o Marii z Magdaly. Prostě Marie. Tuhle Marii vybídne Petr, víme přece, hlavní z učedníků, aby jim vyprávěla něco neznámého o Ježíši. A ona začne vyprávět o zjevení, které měla. Tady ovšem text chybí, jako vždy, když se máme něco dozvědět. Petr jí nevěří, odmítá její zjevení, ale je okřiknut: ,Petře, tvoje prchlivost je vždy s tebou.‘“ To Ester četla a prstem se třemi tečkami si ukazovala v textu: „,I nyní se přeš se ženou jako její protivník. Jestliže ji Spasitel měl za hodnou, kdo jsi ty, že jí pohrdáš?‘ To je nádherné, nemyslíš?“ „Žasnu, Ester. Prostě Marie, jedno jaká, to jsi našla úžasnou věc. Právě to by pro mne mohlo být východisko. Má to pokračování?“ 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS505419