98
Laura Griffinová
Z další skříňky vyndala sklenku. „To mi mohlo dojít. Jste profesionálové.“ Podívala se na něho. „Proč si to prostě nepřiznáte?“ „Přiznat co?“ „Že jste naštvaný.“ „Nejsem naštvaný.“ „Dobře. Nejste naštvaný, že jste strávil půl hodiny spoutaný v policejním autě.“ „Nechte to být, Kiro.“ „Proč jednoduše nemůžete přiznat, že jsem vás vytočila?“ „Tak jo! Jsem vytočený!“ Okamžitě svých slov litoval a poškrábal se rukou ve vousech. Kira se pousmála. „Vidíte? Ani to nebolelo.“ Nalila si pořádného panáka whisky a Jeremy se opřel o linku a pozoroval ji, jak popíjí. Měl by odejít. Neexistoval žádný legitimní důvod k tomu, aby se zdržoval u ní v kuchyni, ale jako by mu nohy zapustily do podlahy kořeny. „Dlužím vám omluvu.“ Prudce položila sklenici na linku. „Omluva se přijímá.“ „Dokážu přiznat, když něco zvorám.“ Znovu se napila a pozorovala ho přes okraj sklenice. „Jsem naštvaný, ale z jiného důvodu, než si myslíte.“ Hleděla na něj s očekáváním. „Musíte nás brát vážně,“ pokračoval. „Beru vás vážně.“ „Dneska ráno jste o Trentovi mluvila jako o kolohnátovi.“ Na tvářích se jí objevil ruměnec. „On to slyšel?“ „My slyšíme všechno. A vidíme všechno.“ Jeremy k ní přistoupil o krok blíž a doufal, že ji jeho výška zastraší, Ukázka elektronické knihy, UID: KOS505236
NA ŽIVOT A NA SMRT
99
ale nezdálo se, že by to na ni fungovalo. „A musíte s námi komunikovat. Abychom byli v obraze. Když to nebudete dělat, dopadne to špatně.“ „Vážně?“ „Vážně. Vím to. Nějakou dobu už se téhle práci věnuju.“ Složila si ruce na prsou. „Fajn, tak si to probereme. Především, nevěděla jsem, že máte dneska večer službu. Myslela jsem, že ji má Trent –“ „Není třeba, abyste si lámala hlavu tím, kdo má kdy službu. My jsme spolu neustále v kontaktu. Když to řeknete jemu, je to, jako byste to řekla mně.“ „Dobrá. Takže řekněme, že zavolám Trentovi a řeknu mu ‚Hele, teď si dám rychlou sprchu a pak nenápadně proklouznu do domu svého obchodního společníka, kterého včera večer zavraždili.‘ Trent by na to kývl?“ „Ne.“ „Správně. Ne. Snažil by se mě zastavit. A tím se dostáváme k tomu, o čem jsem už mluvila, tedy že mám svou práci a vy mi v ní prostě nemůžete překážet.“ Dala si ruce v bok a vzhlédla k němu. Sakra, tohle teda bude případ. Jeremy to vytušil hned, sotva tuhle klientku uviděl, a stačily pouhé dvě minuty, které s ní strávil o samotě, aby se jeho podezření potvrdilo. Tahle ženská je tvrdohlavá jako beran a zatraceně rafinovaná. „Věci se mají takhle, Kiro.“ Povzdechla si. „Konečné rozhodnutí je na vás. My pracujeme pro vás, ne naopak. Takže pokud si zamanete provést nějakou hloupost, jako třeba jít se potloukat na místo činu nebo sprdnout skupinku policajtů, máte na to právo.“ „Vidíte a jsme u toho. To, co vy považujete za hloupost, považuju já za nezbytné, abych mohla dělat svou práci. Ukázka elektronické knihy, UID: KOS505236
100
Laura Griffinová
Teď mám“ – podívala se na hodinky – „asi patnáct hodin na to, abych dala dohromady nějakou smysluplnou zprávu o tom, co dělal Ollie předtím, než zemřel. Jinak mě Logan vyhodí. O tom vůbec nepochybuju.“ Jeremy o tom sice pochyboval, ale neobtěžoval se, aby ji přesvědčoval. „Na mé práci mi záleží. Záleží mi na tomhle vyšetřování a mám v úmyslu ho úspěšně dokončit.“ „Proč?“ „Proč? Co je to za otázku? Protože jsem se zařekla, že to udělám. Vy pravděpodobně dostáváte výplatu každé dva týdny, ale já jsem placená od hodiny. A pokud nesplním úkol, kvůli kterému si mě zákazník najal, je konec, vyhodí mě. A budu muset škemrat o práci někde jinde, abych mohla zaplatit účty.“ Vzala to dost osobně. Možná proto, že pro ni otázka peněz byla opravdu důležitá. „A tohle je jediný důvod?“ zeptal se. „Jak to myslíte?“ „Jste skálopevně rozhodnutá tuhle práci pro Logana udělat, i když vás včera večer málem zabili. Podle mě by dávalo smysl, kdybyste toho nechala.“ „To neudělám.“ V očích se jí objevil zasmušilý výraz. „I kdyby mě Logan tuhle práci nenabídl, stejně bych pokračovala. Věřím, že Ollie odhalil něco důležitého – něco, za co zaplatil životem.“ „Co?“ „Nevím. Ale nemůžu to zabalit, aniž bych na tu otázku nenašla odpověď. Jsem detektiv. Je to moje práce.“ Ale nejednalo se jenom o profesní závazek. Tady šlo o Ollieho. Nebylo třeba, aby to říkala; poznal to, jen když se na ni podíval. Viděla na vlastní oči, jak před ní vykrvácel její blízký známý, a Jeremy věděl, jak to s člověkem Ukázka elektronické knihy