98
Laura Griffinová
Z další skříňky vyndala sklenku. „To mi mohlo dojít. Jste profesionálové.“ Podívala se na něho. „Proč si to prostě nepřiznáte?“ „Přiznat co?“ „Že jste naštvaný.“ „Nejsem naštvaný.“ „Dobře. Nejste naštvaný, že jste strávil půl hodiny spoutaný v policejním autě.“ „Nechte to být, Kiro.“ „Proč jednoduše nemůžete přiznat, že jsem vás vytočila?“ „Tak jo! Jsem vytočený!“ Okamžitě svých slov litoval a poškrábal se rukou ve vousech. Kira se pousmála. „Vidíte? Ani to nebolelo.“ Nalila si pořádného panáka whisky a Jeremy se opřel o linku a pozoroval ji, jak popíjí. Měl by odejít. Neexistoval žádný legitimní důvod k tomu, aby se zdržoval u ní v kuchyni, ale jako by mu nohy zapustily do podlahy kořeny. „Dlužím vám omluvu.“ Prudce položila sklenici na linku. „Omluva se přijímá.“ „Dokážu přiznat, když něco zvorám.“ Znovu se napila a pozorovala ho přes okraj sklenice. „Jsem naštvaný, ale z jiného důvodu, než si myslíte.“ Hleděla na něj s očekáváním. „Musíte nás brát vážně,“ pokračoval. „Beru vás vážně.“ „Dneska ráno jste o Trentovi mluvila jako o kolohnátovi.“ Na tvářích se jí objevil ruměnec. „On to slyšel?“ „My slyšíme všechno. A vidíme všechno.“ Jeremy k ní přistoupil o krok blíž a doufal, že ji jeho výška zastraší, Ukázka elektronické knihy, UID: KOS505236