Pokud již nežije, převezměte, prosím, jeho závazky a mou prosbu. Zabte to zlo, aby již nikdy nemohlo páchat tak ohavné a kruté činy na nevinných lidech! Drahý pane Morowe – má mysl není chorá. Nikdy jsem nevěřila, že mého muže zabil nějaký medvěd, a nevěřím v to ani teď, poněvadž žádné bohem stvořené zvíře není schopno takové krutosti. A já Vás zapřísahám – ukončete toto zlo ve jménu Krista, pána našeho. S nejvyšší úctou a poděkováním zdrcená matka a vdova Flint se po přečtení poslední věty rozplakal a upustil dopis na zem. Vstal, nalil si do velké sklenice svou nejlepší whisky a celou ji naráz vypil. Druhá i třetí sklenice v něm zmizela stejnou rychlostí. Při čtvrté a zároveň poslední pokynul číší směrem z okna. „Ede, ať už si kdekoliv, já tě najdu!“ *****
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS505090
Démoni Městečko Allbrought 30. prosince 1882, odpoledne Spal celkem dlouho. Flint se probudil až pozdě odpoledne, kdy se už po náměstí plazily dlouhé světelné jazyky, vycházející ze zamlžených oken přilehlých domů, a do města se ze všech stran vkrádala mrazivá tma. Sníh přestal padat a na obloze se na chvilku ukázal dorůstající srpek měsíce. Za necelý týden bude úplněk, pomyslel si. Seděl rozvalený v křesle, jeho rozbolavěná záda se už dožadovala protažení a plný močový měchýř zase slastného vyprázdnění. Při zvedání se mu zatočila hlava a znovu se svalil do křesla. Pohled na téměř prázdnou lahev whisky mu připomněl příčinu jeho nevolnosti. Za poslední dva měsíce zaháněl své myšlenky pomocí lahve alkoholu každý den a díky zpití se do němoty mohl skoro každou třetí noc bezesně spát. Daní za spánek však byly ranní nevolnost od žaludku a ochablé tělo. Slíbil si, že na Nový rok si dá poslední skleničku na dlouhou dobu a vrátí se do běžného, normálního, alespoň něco znamenajícího života. Dnes, zdálo se, ještě nenastal ten správný den, a proto si nalil další plnou sklenku silné pálenky. Lahev se stala prázdnou a bezvýznamnou, a proto ji nedbale odhodil k ostatním lahvím hned vedle dýmajícího vyhaslého krbu. Usrkl, vstal a chvíli bojoval s kocovinou. Nakonec si opláchl obličej v umyvadle, přiložil do krbu, v němž rozfoukal oheň a došel si ven na záchod. Venkovní mrazivá teplota mu dělala dobře na bolavou hlavu, a tak chvilku jen tak stál se zavřeným okem a tváří obrácenou k obloze, dokud chlad nerozechvěl celé jeho tělo. Schválně si nechal doma kabát s kloboukem, protože neplánoval pobýt venku nijak dlouho. Znovu se mu vkradla do hlavy myšlenka na Eda. Přežil mrazivé noci v přírodě, nebo snad odešel do jiného města, aby zapomněl na neuvěřitelnou bolest, kterou mu Flint při poslední návštěvě u něj na statku vyčetl z očí? Flint netušil a to mu svíralo srdce. V tu osudnou noc nebyl poblíž, aby Edovi a jeho rodině jakkoli pomohl. Když ho zima dostatečně rozklepala, zašel dovnitř a zamkl za sebou zadní vchod do domu, kterým obyčejně chodil na toaletu. Okem rychle zkontroloval stav v místnosti s masným krámem a pomalu vyšel po schodech do horního
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS505090
patra, kde byla teplota díky ohni v krbu o dost snesitelnější. Došel ke křeslu, uchopil sklenku, ze které se malinko napil, stoupl si před okno a pozoroval poslední zbytky měsíce, pomalu se nořící do jemných mračných obláčků. Jako každý den vyhlížel v naději, že zahlédne Eda, nebo alespoň jeho duši, vznášející se nad korunami stromů a vrcholky vzdálených hor. Nikdy však nespatřil vůbec nic. Praskající dříví v krbu ho vytrhlo z chvilkové letargie a ze světa přicházejících nočních můr. Usrkl pálenky a postavil se před obří medvědí hlavu, jež zdobila stěnu naproti krbu. V umělých očích se jí leskly odrážející se plameny a v mihotavém světle vypadala stejně jako hrozivý přízrak z jeho snů. Dlouze se zakoukal do těch mrtvých očí a opět se nechal pohltit vnitřním vztekem. Vší silou mrskl sklenku do medvědí tlamy a zařval. Poté uchopil židli od jídelního stolu a mrštil s ní o stěnu, přičemž málem shodil vycpanou trofej na zem. Ta teď byla nakloněná na stranu do stejné pozice, v níž spatřil mohutného medvědího samce stojícího ve vchodu do jeskyně. Opilého Flinta to natolik vyděsilo, že nevědomky couvl o dva kroky ke krbu. Při tom lovu přišel o dva pomocníky a jejich roztrhaná těla se zlámanými vazy musel dovézt zpátky do města. Došel ke stěně a narovnal trofej do původní polohy. Pohladil ji přes tvář a za ušima. Jen on a Jim věděli, že na Edově statku žádný medvěd nezabíjel. Když se grizzly vrátil do jeskyně za dobrým spánkem, netvor, jenž byl do té doby původcem všeho zla a nyní vedle grizzlyho hlavním původcem Flintových nočních můr, se u něj zřejmě z posledních sil pokoušel ukrýt a přežít smrtelná zranění. Ocitl se tak na nesprávném místě v nesprávnou chvíli. Vzpomněl si na ukořistěný tesák a sebral jej z krbové římsy. Třímal ho v rukou jako zbraň a mířil jím na medvědí hlavu. Byl neuvěřitelně dlouhý a stále měl na sobě zbytky krve. Když si to Flint uvědomil, rychle jím mrštil o zem a přiskočil k míse na kuchyňské lince. Drhnul si dlaně tak urputně, až svrhl nádobu na zem a voda se rozlila po celé podlaze. Zapotácel se, uklouzl a rozplácl se celým tělem na parkety, kde znovu propukl v pláč. Stejně jako jeho otce, také jej teď stíhal démon. Ležel na zemi tak dlouho, dokud měsíc nezmizel za viditelným výhledem z okna a neschoval se za zasněženou střechu vedlejšího domu. Teprve pak vstal a posadil se do křesla. Začal přemýšlet o dopise od vdovy z Port Inlandu, o její
Ukázka elektronické knihy