jsem zahlédla Strakáče, jak mizí pod zapar kovaným autem. Když jsme došli k rybníku, viděla jsem po stezce hopkat Ušáčka Druhého. Simba a Klimba podřimovaly na rohožce před hos půdkou. A na zahrádce za poštou jsem spat řila Šedáka. Tetu Růženku a strejdu Martina jsem na králíky raději příliš neupozorňovala, protože pak by určitě měli spoustu otázek, kde se tu všichni ti králíci vzali. Ale zároveň jsem měla radost, že jsem kouzelné králíčky viděla. Včera se od školy vyhrnuli tak rychle, že jsem ani neměla čas přemýšlet, kde se mů žou usadit. Bylo hezké vidět, že si spokojeně zařizují své domovy po celém Radostově. „Co je to tady za povyk?“ podivil se strejda Martin a ukázal na velký shluk do spělých Člověků, kteří se shromáždili před školou. Někteří na sobě měli pyžama. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS505073
„Nevypadají zrovna moc spokojeně,“ po znamenal. „Ach,“ dodala teta Růženka, „možná se doslechli o tom strašném plánu pana Sagnera znovu vyhodit paní Lipkovou a její ubohé děti z domova a vybetonovat tu nádhernou louku! V Radostově se zprávy šíří rychle.“ Ale jakmile jsme došli blíž, hned začalo být jasné, že ti Člověci mají úplně jiné starosti než starý větrník. Zachytila jsem útržky jejich rozhovorů:
„Vousky…” „Beránek…” „ Dlouhé uši…” „Divocí králíci…” „Vyhrabávat nory…” Ale jedno slovo se přitom opakovalo pořád dokola:
„KRÁLÍCI!” 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS505073
„Králíci?“ opáčila překvapeně teta Růženka.
„Sežrali mi všechnu petržel!“ stěžovala si stará paní Barnabášová z pošty. „A vyhrabali díry po celém hřbitově,“ dodal pan farář. „A spásli skoro všechno v zahrádkářské kolonii,“ přisadila si rozhněvaně vysoká paní v zelených holínkách. „A to se nám blíží zahrádkářská soutěž Festival sklizně! 100 Ukázka elektronické knihy