Žena pro život není holka pro všechno (Ukázka, strana 99)

JAK SKONCOVAT S MATEŘSKÝM MÝTEM

IDENTIFIKACE ŠPATNÝCH OČEKÁVÁNÍ Stát si za vlastními potřebami je důležité a zároveň je to neskutečně těžké.

My matky jsme zvyklé, že tu jsme pro svou rodinu, a nenaučily jsme se dostatečně starat o sebe samé. Změnu nastartujeme nejlépe tím, že začneme právě u sebe. Jistě jste si při četbě této knihy uvědomila, jaké vlivy na vás působí a jakým společenským tlakům každý z nás čelí. Socioložka a feministka Christina Mundlosová to výstižně shrnula v pořadu Frau tv stanice WRD.137 Ženy jsou i v dnešní době stále ještě téměř výlučně definovány prostřed­ nictvím mateřství a dětí. To znamená, že identita ženy stojí a padá s tím, jestli je okolím vnímána jako dobrá matka.

Já sama jsem toho při rešerších pro tuto knihu musela docela dost skousnout a také jsem se hodně naučila sama o sobě. Nebylo to sice vždy snadné a někdy jsem se dokonce vážně hodně rozzlobila nebo jsem se cítila neskutečně bezmocná, ale tyto poznatky způsobily, že se na sebe teď dívám jinak

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS505068

a mnoho požadavků už nechci přijímat. To byl první krok a od té doby mi je o dost lépe. Možná se ptáte, jak při tom konkrétně postupovat. Jak se zbavit tlaku a být matkou, která odpovídá vaší osobnosti, aniž byste se řídila ideálem, který je dán mateřským mýtem?

Tento fenomén už známe: Ať už je to brožurka z lékárny s deseti tipy, jak s dětmi ve zdraví zvládnout podzimní období, titulní strana knihy o výchově v knihkupectví nebo reklamní plakát na dětský opalovací krém – většinou je na obrázku žena s dítětem. Totéž platí pro reklamu na domácí spotřebiče – i tam jsou převážně ženy. To, co vidíme, utváří naši představu o světě. Myšlenku, že zodpovědnost je na nás, nám však nevnucují jen tyto obrazy, ale zcela konkrétní lidé okolo nás. V dotazníku u dětského lékaře je otázka, jestli dítě zvládá bez problémů odloučení od matky, a tchýně nebo vlastní matky velmi často zdůrazňují, že děti a domácnost jsou záležitostí ženy. „MÁŠ prázdnou lednici“ nebo „Ten TVŮJ koš s prádlem tady překáží!“ A stejné je to s hlídáním dětí. Málokdo se zeptá v práci muže, kdo se celý den stará o dítě, když on není doma. Naopak ženy si musejí vyslechnout výčitky, když jsou kvůli své práci doma méně. V dnešní době máme pocit, že si můžeme život uspořádat svobodněji, ale tak to prostě není a my to denně pociťujeme. Novinářka Caroline Rosalesová to zformulovala takto: „Faktem je, že každá matka, každá žena smí pracovat tak dlouho, jak chce, ale její morální superego, společenská výčitka nad ní při tom visí jako Damoklův meč.“138 Toto morální superego a společenská výčitka se jako hlasy usadily v naší hlavě a kriticky se hlásí pokaždé, když děláme něco, co neodpovídá klasické roli matky. V kombinaci s tím, že ženy zároveň touží po kariéře a finanční nezávislosti, je na matky vyvíjen enormně vysoký tlak, který se poté projevuje v jejich sklonu k perfekcionismu. Je na vás tedy kladeno mnoho očekávání zároveň a je logické, že za ně chcete převzít zodpovědnost.

A tady se skrývá i příležitost. Odolat tlaku a nenaplňovat očekávání je problém, ale zároveň je to vaše východisko z dilematu.

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS505068

POŽADAVKY MODERNÍ DOBY VNÍMEJTE KRITICKY Proč jsme dnes tak vyhořelé a duševně vyčerpané? Copak to nemáme mnohem snazší než matky v dřívějších dobách? Máme rodičovský příspěvek a skvělé pračky, máme možnost být s dětmi na mateřské dovolené a můžeme je dát do jeslí, když jim je rok. O tom si mohly ženy v minulosti nechat jen zdát. Ale dřív bylo jasné jedno: žena se vdá, přestane pracovat a stane se matkou. Bude vařit, uklízet a prát prádlo a nebude si stěžovat, protože to je prostě její úkol. Proto byl život žen nejspíš mnohem klidnější. Ale i když tomu tak bylo, nesly naše matky také psychickou zátěž a některé ženy si dodnes stěžují, že jejich partner není schopen sbalit si kufr nebo najít peněženku. Tato naučená bezradnost mužů způsobovala už v dřívějších dobách to, že ženy měly plnou hlavu nejrůznějších věcí.

Není to tak, že by všechny ženy byly dříve spokojenější než dnes, jak vysvětluje Christina Mundlosová na příkladu západoněmeckých žen padesátých a šedesátých let.

Matka, které by dělalo radost fungovat každou minutu svého života pro svou rodinu a stále stavět potřeby ostatních nad ty své, nikdy ne­ existovala. (…) Mnoho žen duševně onemocnělo z toho, že musely vést nešťastný život a zároveň navenek předstírat veselí a nesmět dát najevo, co se odehrává uvnitř.139 Tvářit se šťastně, to je také jen cíl, který jsme si samy daly. Celý den se sledujeme a náš vnitřní hlas nám říká, co si ostatní PRAVDĚPODOBNĚ myslí: „Tak co, zase jsi na děti křičela, přestože mají být matky trpělivé a láskyplné? A pak jsi koupila koblihu v pekárně, i když ostatní mámy pečou všechno samy! A možná dáš dítě do školky, přestože má rýmu, protože je pro tebe důležitější práce? A jak jsi nedávno vypěnila v obchodě, to bylo už trochu moc.“ Nesčetné množství příruček, lidí na sociálních sítích, jimiž se můžeme inspirovat, a návodů, jak téměř cokoliv vyrobit doma, to jsou možnosti,

100 Ukázka elektronické knihy