98
M A T T H E W
N O R M A N
•
P O S L E D N Í
F L Á M
Wade si nevšiml, že by se Blair za celé ráno jedinkrát na Martina podívala. „Pamatujete si na toho chlápka, který to tady vedl?“ zeptala se Cat. „Jak v jednom kuse kouřil a nosil trička s kapelou Lynyrd Skynyrd? Myslíte, že tady ještě někde je?“ „Není,“ odpověděl Robbie. „Už umřel. Rakovina plic.“ To slovo – slovo začínající na R – zaznělo jako rozladěný akord. „Teď to tady vede jeho dcera Jane. Někde tady bude. Viděl jsem ji, když jsme přicházeli.“ „Jak tohle všechno víš?“ divila se Cat. Robbie odpálil míček a ten se zastavil několik centimetrů před jamkou. „No dobře. Víte, lidi, ještě jsem vám to neřekl. Já jsem to tady před pár týdny koupil.“ Cat zvedla pohled od telefonu. „Co že jsi koupil?“ „Tohle tady. Vikinský golf.“ „Tys koupil minigolfovou dráhu?“ užasla Cat. „A v Delaware?“ „Vždycky jsme se tady dobře bavili,“ řekl Robbie. „Myslel jsem, že by bylo příjemné to mít.“ V té chvíli na něho všichni zírali; zdálo se, že nikdo neví, co říct. Robbie se usmíval. Pokud se Wade příliš nepletl, byl jeho kamarád poněkud sjetý. Sedmá jamka se skrývala za truhlou s pokladem, kterou bylo možné obejít nebo poslat míček skrz. Wade se rozhodl pro okliku a míček potopil, načež mu Cat kradmo ukázala vztyčený prostředník. Potom Michelle upozornila na svého bratra, který si tiskl ruce k rozkroku. „Ajaj, tati,“ řekla. „Aha. Poslyš, kamarádíčku. Tys pustil hovínko?“ Vypadalo to, že Kenny sám opravdu neví. „Možná…“ „Tak to je rozhodně ano.“ Martin chvatně odváděl Kennyho stranou, kde stála záchodová budka. V té chvíli se u nich zastavila nějaká žena. Byla opálená jako záda plážového plavčíka. Na sobě měla tričko s logem Vikinského golfu a růžové běžecké tenisky.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504972
99
M A T T H E W
N O R M A N
•
P O S L E D N Í
F L Á M
„Ahoj všichni,“ řekla. „Ahoj, Jane,“ pozdravil ji Robbie. „My o vlku… Poslyšte, tohle je Jane. Ona vede Vikinský golf.“ „Prestižní místo, jak jistě chápete,“ dodala Jane. „Vítejte u nás.“ Všichni se jí představili. Když Wade potřásal Jane rukou, setkali se pohledem. Líbily se mu její tenisky a letmo ho napadlo, že by se jí o tom mohl zmínit, ale rozmyslel si to. „Robbie mi říkal, že jste sem dřív všichni jezdívali,“ řekla Jane. „Mně se moc líbí, co jste s tím tady provedli,“ poznamenala Cat. „Díky. Docela se nám daří. Něco jsme natřeli, přidali nové překážky. Všimněte si té chobotnice na poslední jamce. Ta je fakt super. Taky jsme instalovali systém Sonos, takže můžeme vyhrávat muziku.“ V té chvíli Wade identifikoval píseň Phila Collinse. Dosud ji přehlušovaly motokáry jezdící o kousek dál. „A tamhle mají zmrzlinu!“ vyhrkla Michelle. „Miláčku,“ okřikla ji Blair. „Pššš!“ „To máš pravdu,“ přikyvovala Jane. „Dala by sis trošku? Mohla bych vám zařídit protekci, protože se znám s majitelem.“ Michelle se rozzářily oči, ale Blair jí řekla, ať počká na Kennyho. Pak k Wadeovu zděšení Jane pravila: „Vy jste ten spisovatel, že? Robbie mi o vás vyprávěl.“ Připadal si, jako by mu někdo ve středoškolském bufetu stáhl kalhoty. Zpotily se mu dlaně a zrudl. Nejjistějším způsobem, jak zmrzačit spisovatele, je přimět ho připustit, že je spisovatelem. „Ach,“ zakoktal. „No jo. Asi ano.“ „Jaké věci píšete?“ A to je další zvláštnost spisovatelů: žádný z nich neví, jak na takovou otázku odpovědět. Ani jeden. „Komedie,“ vykoktal. „Ale ne takové komedie ha-ha. Jde taky o vážné
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504972
100
M A T T H E W
N O R M A N
•
P O S L E D N Í
F L Á M
věci. Takové domácké historky, ale s hudebním prvkem. Nic takového jako…“ „Je opravdu dobrý,“ přispěchala Blair. „Vlastně zrovna prodal další knihu.“ Blair měla za to, že Wadeovi pomůže. On si to uvědomoval, ale všechno tím jen zhoršila. „No páni,“ vrkala Jane. „To je skvělé. O čem to je?“ „To by mě taky zajímalo,“ přidala se Cat. „O čem to je, Wade?“ Už se rozhodl, že tam, ve stínu obřího fialového draka, vyjde s pravdou ven. Ale díky Bohu se zrovna vracel Martin s Kennym. „Dejte mi mou hůlku!“ zavřeštěl chlapec. „Ahoj, já jsem Martin.“ Potřásli si s Jane rukama. „To je manžel tuhle Blair,“ vysvětloval Robbie. „No vás tady ale je,“ řekla Jane. „Kenny, máma říkala, že si můžeme dát zmrzlinu,“ hlásila Michelle. „Zmrzlinu?“ zarazil se Kenny. „Doopravdy?“ Blair omluvně zavzdychala a Jane se rozesmála. „Dobrá, tak já vám něco řeknu, Wade. Podívám se po vašich knížkách v knihkupectví v Bethany Beach.“ Obrátila se k Blair a dvojčatům. „Tak pojďte všichni. Zařídíme to.“ Blair, dvojčata a žena od minigolfu společně odešli. „Robbie, tys jí vykládal, že jsem spisovatel?“ zeptal se Wade. „Nedošlo mi, že to má být tajemství,“ opáčil Robbie. „Cat, myslím, že jsi na řadě.“ Jenže Cat pro ten den už očividně dohrála, protože praštila s iPhonem o betonového draka a zaječela: „Já ten zkurvenej krám nenávidím!“ Potom přístroj vztekle hodila směrem k motokárové dráze.
Ukázka elektronické knihy