U dveří je zastaví hlas André Hotrupa. Všichni se automaticky zastaví a otočí se k posteli. „Nerozuměl jsem,“ promluví Torsen. „Říkám, že mi stejně nic z toho nedokážete,“ špitne Hotrup a provokativně se usměje. „Ani nemusíme,“ ozve se Torsen s úsměvem na tváři. „Máme nahrané tvoje přiznání!“ Pobídne své kolegy k odchodu. Doktor jako poslední zavírá dveře. „Přijďte zítra, dneska už to stačilo,“ řekne jim a odchází. U dalších dveří narazí na sestru, se kterou o něčem diskutuje. S pohledem na skupinku policistů mizí v pootevřených dveřích. Kjelsson semkne rty. Pohlédne na Torsena a poté na Braunsteda. „Čekal jsi, že se přizná?“ „Jo.“ „S tím nábojem sis to vymyslel.“ „Předpokládal jsem, že se chytne.“ Braunsted se zaculí. „Co?!“ reaguje na to Torsen. „Tady poručík tím chtěl dát najevo, že typy jako Hotrup jsou vážně vychcaný,“ vysvětluje Kjelsson. „Typy? Máte pro něho nějaké označený?“ „Jistě.“ Kjelsson přikývne. Slova se však ujímá poručík Braunsted. „Inteligentní vrah.“ „To jako, že je chytřejší než my?“ reaguje Torsen. „Výborně, seržante!“ usměje se kapitán. „Chápete velmi rychle.“ „Jestli to dobře chápu. Nestačí na něho obyčejná lež.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504966