ABBY GREENOVÁ
Maggie na ni pohlédla. „Co to je?“ „Tenhle večer tě chci představit jako svou snoubenku. Takže budeš potřebovat prsten.“ Otevřel krabičku a Maggie zalapala po dechu. Šperky ji nikdy nijak zvlášť nezajímaly, ale prsten usazený na bílé saténové vycpávce vypadal úchvatně. Byl to čtvercový smaragd s malými čtvercovými diamanty po obou stranách a v platinovém kroužku. Maggie vydechla: „To je nádhera.“ „Měl jsem tě nechat, aby sis ho vybrala sama, ale myslel jsem si, že se k tobě tenhle hodí.“ Nikos ho vyndal z krabičky a sáhl po její levé ruce. Natáhla ji a on jí navlékl prsten na prsteníček. Padl jako ulitý. Zvedla oči. „Jak jsi věděl, že mi padne?“ Pustil její ruku. „Měl jsem kliku.“ Maggie se zachvěla. Všechno se to dělo moc rychle. Nikos ustoupil. „Připravená?“ Maggie přikývla, ale najednou zaváhala. Nikos si toho všiml. „O co jde?“ zeptal se. Kousla se do rtu. „Daniel… doufám, že bude v pořádku.“ Už od něho předtím párkrát odešla, na krátkou chvíli, ale tohle bylo něco docela nového. „Marianne se ti líbí, ne?“ Přikývla. Nakonec jim nevyhovovala žádná z chův, které přišly na interview, a pak Mathilde navrhla svou sestru dvojče – učitelku ze školy, která nedávno odešla do důchodu a už teď se nudila. Sešli se s ní a Maggie si ji okamžitě oblíbila, ihned propadla jejímu mateřskému teplu. A Danielovi se zamlouvala taky. „Budeme pryč jen pár hodin. Mathilde tu zůstává s Marianne, aby jí pomohla. A mléko jsi jim odstříkala, že jo?“ Maggii neušla ironie toho, co Nikos říkal: Mléko jsi odstříkala. Určitě to bylo poprvé, co něco takového vyslovil. „Ano.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504919
O ČEM SLEČNA NEMLUVÍ
„Pak pojďme. Čím dřív odejdeme, tím dřív se vrátíme.“ Maggie vykoukla zpoza dveří do kuchyně, kde Marianne chovala Daniela a pitvořila se na něj. Broukal a kopal nožičkami. Zahlédla Maggii a mávla na ni, že může klidně jít. Maggie se přinutila pousmát, ačkoliv cítila fyzickou bolest z představy, že tu Daniela nechá. Ve výtahu cestou dolů Nikos prohlásil: „Bude to čím dál jednodušší. Bude v pohodě.“ „A tohle víš, protože jsi najednou odborník na děti?“ Střelil po ní pohledem. „Kdybych o něm věděl, měl bych víc zkušeností.“ Maggie sklapla pusu. Okamžitě svých slov zalitovala. „Promiň. To nebylo fér. Jenom je těžké od něho odejít. Co když –?“ Nikos ji vzal za ruku, čímž ji překvapil. „Tak nám Mathilde nebo Marianne zavolají a okamžitě se vrátíme.“ Dál ji držel, dokud nebyli venku, kde na ně čekalo elegantní auto. Bylo teplo a pomalu se stmívalo, okolní budovy vydávaly kouzelné světlo. Maggie nastoupila dozadu na jedné straně, Nikos na druhé. Vnitřek byl z krémové kůže. Když se dveře zavřely a oni se vydali do provozu, venkovní zvuky představovaly jen tlumené hučení. Jako by se ocitli v nějaké luxusní ulitě. Maggie vyhlédla ven z okna a prohlížela si široké elegantní ulice. Právě přejížděli přes Seinu. Koutkem oka něco zahlédla, otočila se a zjistila, že Nikos bubnuje prsty na stehně. Bez uvažování se natáhla a položila mu ruku na jeho. Nikos nedokázal pohnout prsty. Podíval se na její bledou ruku a přestal bubnovat. Maggiina ruka byla studená. Pak ji odtáhla. Podíval se na ni, byla celá zrůžovělá. „Promiň, nevím, proč jsem to udělala.“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504919
ABBY GREENOVÁ
Nikosovi vadilo, že si všimla jeho nervózního tiku. Aby to zakryl, protáhl: „Klidně se mě dotýkej, kdykoliv budeš chtít.“ Zrudla ještě víc. Nikos by nejradši zavrtěl hlavou. Jak se mu podařilo skončit se ženou jako Maggie? Nevinnou, nemotornou. Ale plnou překvapení. Teď ho překvapila. „Nemáš společenské události rád?“ zeptala se. Poprvé v životě Nikos zaváhal předtím, než měl vejít do místnosti plné lidí a… hrát. Protože to dělal neustále. Hrál ve snaze přimět své prarodiče, aby ho milovali. Prováděl hlouposti, aby si ho otec všiml. Okouzloval a usmíval se a sváděl na nekonečných večírcích, beneficích a plesech, aby rozvíjel svoji pověst playboye, zatímco využíval každého, kdo ho podcenil. Chystal se Maggii nějak řízně odpovědět, ale překvapil sám sebe, když pronesl: „Věřila bys mi, kdybych řekl, že ne tolik, jak si lidi nejspíš myslí?“ Maggie se na něho dívala a pomalu zavrtěla hlavou. „Ne, nevěřila. Proč to teda děláš?“ Nikos pokrčil rameny, toužil uniknout Maggiinu pronikavému pohledu. Není dneska nějak pronikavější? Kvůli mejkapu, díky kterému nevypadala jen krásně, ale přímo oslnivě? „Čeká se to ode mě. Je to součástí světa, ve kterém jsem vyrostl.“ „Vážně si myslíš, že uvěřím, že pro tebe všechny ty nesčetné premiéry a večírky, na kterých jsi byl vyfotografovaný s krásnými ženami, byly jenom mučení?“ Nikos měl podezření, že Maggie nechtěla, aby to vyznělo tak vážně. Vypadala nesvá. Připomnělo mu to, jak je jiná. Vzal ji za ruku a propletl si prsty s jejími. „Nebylo to mučení, to ne. Kdybych to tvrdil, nebyla by to pravda. Ale ty ženy byly jen kratochvíle. Rozptýlení.“ Viděl, jak se její výraz proměnil, když jí to došlo. 100 Ukázka elektronické knihy