Kognitivní rehabilitace seniorů (Ukázka, strana 99)

Skupina

Počet

Středová hodnota

Homogenita skupiny

AKvs

25

19,48

X

AEvs

25

19,72

X

AKvy

25

20,96

X

AEvy

25

22,16

X

Porovnání

p

Rozdíl

Limit +/–

AEvs – AEvy

*

–2,44

0,746243

0,24

0,746243

AEvs – AKvs AEvy – AKvy

*

1,2

0,746243

AKvs – AKvy

*

–1,48

0,746243

* označuje statisticky významný rozdíl

Graf 4 Výsledky testování soběstačnosti pomocí testu FIM – sociální adaptabilita Legenda: AEvs – Alzheimerova nemoc experimentální skupina vstupní vyšetření; AEvy – Alzheimerova nemoc experimentální skupina výstupní vyšetření; AKvs – Alzheimerova nemoc kontrolní skupina vstupní vyšetření; AKvy – Alzheimerova nemoc kontrolní skupina výstupní vyšetření; p – value (tj. statisticky významný rozdíl na hladině významnosti 0,05).

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504882

Problematika demence u seniorů

Nejdříve jsme rozdělili oblasti působení, které jsme u probandů chtěli rozvíjet.

Základní oblastí byla tužka–papír, kde jsme využívali klasických postupů z oblasti ucelené rehabilitace. Použili jsme pracovní listy či přímo testování klientů pomocí standardizovaných testů, což naplňovalo podstatu této intervenční metody.

Druhou kategorií bylo využití moderních technologií, které však nebylo hlavní součástí intervence, tyto technologie sloužily spíše jako doplněk terapie. Zde jsme využili pohybového senzoru, který u probandů rozvíjel především hrubou motoriku a také kognitivní funkce a jejich jednotlivé složky, hlavně paměť, slovní produkci a orientaci, dále byla použita práce na tabletu, jež rozvíjela jemnou motoriku a kognitivní funkce. Stejně tak tomu bylo u herní konzole s brýlemi na virtuální realitu, kde byla podporována orientace a slovní produkce. Pro všechny tyto postupy jsme využívali volně dostupných a neplacených her, které nám umožnily zaměřit se na složky kognitivních funkcí.

Dále jsme u klientů rozvíjeli komunikační schopnosti, a to jak formou skupinovou, tak individuální. Především nám šlo o to, aby se plnohodnotně zapojili do života domova a naučili se spolu komunikovat i na pokojích.

Posledním typem intervence byla pohybová terapie. Zde jsme se řídili především prvky, které ve svých publikacích popisují Hátlová et al. (2010). Tyto cvičební prvky jsme doplnili o různé postupy, jimiž jsme trénovali kognitivní funkce a jež podporovaly také komunikační schopnosti.

Určitou podobnost jsme pak sledovali jak při psychomotorické terapii, tak při aktivním využití herní konzole s pohybovým senzorem. Musíme však konstatovat, že psychomotorická terapie má lepší řád a je pro klienty s demencí přijatelnější formou.

To nicméně neznamenalo, že bychom moderní technologie nevyužívali, ba naopak.

Vzhledem k tomu, že jsme věděli, že použité technologie jsou pro seniory nové, byli jsme na tento problém předem připraveni.

O všech aktivitách byl vždy proband informován před zahájením samotné intervence. Využili jsme optimálního času v dopoledních hodinách a tento čas jsme dodržovali po celou dobu našeho působení v domově pro seniory. Frekvence našich návštěv byla zvolena třikrát v týdnu, a to vždy v pondělí, středu a v pátek, doba trvání byla cca 45–55 minut na každého probanda. Za pomoci personálu jsme také zmapovali, jaké medikamenty probandi užívají a v jaký čas. Především nás zajímalo, zda léky mohou ovlivňovat jejich koncentraci a celkové kognitivní funkce, což se však při konzultaci neprokázalo. Intervenční metody se pravidelně střídaly, aby nedocházelo k opakování stejných aktivit. Zde se nám osvědčilo využití moderních technologií, které nabízejí širokou škálu her, čímž eliminujeme právě opakování některých činností, se kterým se často setkáváme v rámci terapie tužka–papír. Moderní technologie nám mohou nabídnout větší variabilitu, což je při intervenci žádoucí.

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504882

Prezentované výsledky poukazují na zlepšení obou skupin ve sledovaných ukazatelích. V případě kognitivních funkcí dosahovala experimentální skupina lepších výsledků v komparaci se skupinou kontrolní (viz graf 1). Tento výsledek připisujeme především detailnější, častější a déle trvající kognitivní rehabilitaci, která využívala jak klasických postupů a cvičení, tak moderních technologií, především práce s virtuální realitou. Virtuální realitu jsme použili zejména na rozvoj krátkodobé paměti a orientace místem a časem, jelikož jsou to oblasti, které bývají primárně postiženy v případě diagnostikované Alzheimerově nemoci.

Při terapii virtuální realitou, jež byla součástí technické kognitivní rehabilitace, jsme využívali virtuálního prostředí vybraných měst, zoologických zahrad a dalších možností, které jsou volně dostupné na internetu. Po probandech jsme následně žádali zpětnou vazbu, co viděli, kde se pohybovali, jak na ně dané prostředí působí.

Tím jsme zajistili komunikaci mezi terapeutem a klientem. Virtuální realita nabízí mnoho zajímavých možností, jak terapii kognitivních funkcí inovovat a kreativně doplnit.

V rámci kombinované terapie jsme dále realizovali motorickou terapii zaměřenou na rozvoj jemné a hrubé motoriky. Opět jsme využili moderních technologií, např. pohybového senzoru, který snímá lidské tělo a jeho pohyby a následně je promítá do zvolené hry. Volili jsme jednodušší a nenáročné volně dostupné komerční produkty, jež dostatečně splňovaly námi stanovené požadavky na tento druh terapie. V případě nácviku denních činností jsme se prioritně zaměřili na tzv. modelové činnosti. S probandy jsme nacvičovali např. manipulaci a přípravu kávy, stravy či osobní hygieny, a to z toho důvodu, aby došlo k zafixování správných návyků a správného provádění dané činnosti. Sledování tohoto ukazatele přineslo zjištění, že experimentální skupina dosahovala výrazně lepších výsledků než skupina kontrolní, s níž tyto aktivity nebyly pravidelně realizovány (viz graf 2).

Obdobné výsledky byly zjištěny i při sledování pohyblivosti. Experimentální skupina byla po ukončení pravidelné intervence využívající kombinované terapie manuálně zručnější než skupina kontrolní (viz graf 3). Na základě výše zmíněných intervencí docházelo také k rozvoji a podpoře sociální adaptability probandů, tedy zvládání řešení problémů či samotné sociální interakce. Aktivity, které byly realizované formou skupinové terapie, měly na tomto zlepšení největší podíl, jelikož docházelo k rozvoji komunikace mezi jednotlivými probandy a terapeuty (viz graf 4).

Prezentované výsledky ukazují fakt, že se obě skupiny ve sledovaných ukazatelích zlepšily. U experimentální skupiny však toto zlepšení bylo výraznější. Tento jev připisujeme především četnějším intervencím, které doplňovaly běžné postupy

100 Ukázka elektronické knihy