„Máš pravdu, ale ještě předtím pošleme našim do továrny telegram, aby věděli, že jsme to s tím naším Otíkem zvládli!“ Druhého dne piloti slavili s místními obyvateli, kteří je dokonce vzali na prohlídku historických památek. Já zůstal v hangáru a odpočíval. Zpáteční cestu už jsme naštěstí neletěli najednou. Zastavovali jsme na několika letištích, kde nás všude vítali a chtěli slyšet vyprávění o tom našem slavném velkém letu. Přes Saharu, Itálii, Bělehrad a Užhorod jsme konečně doletěli zpátky do Prahy. Radost a nadšení nebraly konce. Z Prahy jsme se vrátili domů, kde nás čekalo další vřelé uvítání. Všichni zaměstnanci se shromáždili v slavnostně vyzdobeném hangáru a pan Matěna jim znovu děkoval za jejich dobrou práci. Když velké oslavy skončily a zůstali jsme v dílně sami, všem letadlům se samou zvědavostí málem začaly zapalovat svíčky v motorech. Odvyprávěl jsem jim každou minutu našeho velkého dobrodružství, od vzletu až do přistání u nás na letišti. „Teda Otíku, jsi vážně borec,“ uznale protočil vrtuli Adam. „Jsem na tebe tak pyšný, jak jen otec může na svého syna být!“ Tatínek se až zalkl dojetím. „A já se budu všude, kam přiletím, chlubit, že můj nejlepší kamarád je dolnoplošník s jedním křídlem, který létá tak daleko a tak vysoko, že ho ani vítr nedohoní,“ usmál se Karlík. Milé děti, dočetly jste vyprávění o nás letadlech a já doufám, že se vám líbilo. Nic z toho, o čem jste četly, jsem si nevymyslel. Všechny příběhy v této knize jsou založeny na událostech, které se skutečně staly. A i když továrna ve Studénce letadla už dávno nevyrábí, s některými z nás se stále můžete setkat. Naše Boženka OK-TAB je
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504838