za tuhle útočnou ženštinu. Nebo takhle smutní pro všechny gladiátory? „Jak asi, přemejšlej trochu!“ odsekla jízlivě. „Hele, už teď seš slabej jako moucha a až zeslábneš ještě víc, Corvus tě stejně zlomí. Jako každýho. Vážně si myslíš, že někdo z nás stál vo to, nechat se zabít pro radost Římanů? Pár bláznů se sice upsalo lanistovi dobrovolně, ale většina rozhodně ne. Jenomže jednou jsme tady, tak se musíme snažit přežít. Když budu mít štěstí, vrátím se domů a ty třeba taky.“ „Jak bys to chtěla udělat?“ ozval se posměšně Arn. „S útěkem jsem to už zkoušel a nevyšlo to.“ „Hele, na útěk rychle zapomeň! Z tohohle ludu existujou jenom dvě cesty – buď tě odnesou nohama napřed, nebo odejdeš jako svobodnej člověk.“ Arn cítil, jak se mu skleslé srdce rozbušilo nadějí. Něco podobného už přece slyšel od lanisty. „Chceš říct, že můžu získat svobodu? Jak?“ „Hele, není to tak jednoduchý. Musel bys mockrát zvítězit v aréně a bejt tak dobrej, že si získáš přízeň publika. Pak teprve máš naději, že si lidi na pořadateli her vynutěj tvoji svobodu.“ „Ty vážně věříš, že je něco takovýho možný?“ „Hele, některejm už se to povedlo. Třeba zrovna starej Corvus – tvůj trenér, je jedním z nich.“ „A proč je teda pořád tady?“ Zasmála se. Hrdelně a trochu ochraptěle. Vlastně to ani neznělo moc vesele. „Nemohl vydržet bez zvonění mečů a taky asi nechtěl venku živořit jako vysmívanej mrzák. Do arény už kvůli tý zmršený
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504813