VI Tehdy v prváku, Zavalito, když jsi zjistil, že San Marcos není ráj, jak sis představoval, ale normální binec? Co se vám tam nelíbilo, chlapče? Ani tak nevadilo, že místo v dubnu začínala výuka až v červnu, ani že vyučující byli stejně omšelí jako lavice, přemýšlí, ale ta blazeovanost spolužáků, když se mluvilo o knihách, ta lhostejnost v očích, když o politice! Míšenci se děsivě podobali synáčkům z lepších rodin, Ambrosio. Profesory tu nejspíš platí pěkně mizerně, říkala Aída, mají to jako bokovku a jinak třeba pracují na ministerstvech, učí na středních školách, kdo by po nich mohl chtít víc. Apatie studentů je pochopitelná, říkal Jacobo, vychoval je tak systém: je třeba agitovat, ideologicky vzdělávat, organizovat. Ale kde byli komunisti, kde aspoň apristi? To byli všichni ve vězení nebo v exilu? Kritizuje to z dnešního pohledu, Ambrosio, tehdy to tak nevnímal a na San Marcosu se mu líbilo. Co je dnes asi s profesorem, který s nimi v jednom semestru rozebíral dvě kapitoly Logických zkoumání, vydaných v časopise Revista de Occidente? Problém vztekliny fenomenologicky „pozdržet“, psy vyprovokovanou kritickou situaci v Limě „dát do závorek“, jak by řekl Husserl: jak by se asi zatvářil šéfredaktor? Co je asi s vyučujícím, který dával písemky jen z pravopisu, co s dalším, jenž se na zkoušce ptal na Freudovy omyly? „To se pleteš, člověk musí číst i tmáře,“ řekl Santiago. „Bylo by krásné číst je v originále,“ řekla Aída. „Chtěla bych umět francouzsky, anglicky i německy.“ „Čti všechno, ale zachovej si kritický odstup,“ řekl Jacobo. „Pokrokoví autoři ti vždycky připadají mizerní a dekadenti skvělí. Proto tě kritizuju.“ „Jen říkám, že Jak se kalila ocel mě nudilo, kdežto Zámek se mi líbil,“ ohradil se Santiago. „Přece nic nezevšeobecňuju.“
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504686