Žena může mít při sestupu pocit, že je obnažená, rozervaná na kusy či pohlcená vztekem. Prožívá ztrátu identity, rozpad hranic své známé role a strach, který provází ztrátu. Může se cítit vyprahlá, rozlámaná a zcela postrádající sexualitu nebo prožívat nesnesitelnou bolest, že se obrací naruby. A možná v té tmě stráví dlouhou dobu čekáním, zatímco nahoře běží život dál. Možná se setká s pradávnou sumerskou bohyní Ereškigal, která zabila svou sestru Inannu, bohyni nebes a země, pověsila ji na kůl a její tělo nechala shnít. Kdykoli žena sestoupí do hlubin, má strach z této temné bohyně a obává se, co jí tato část sebe udělá. „Bojím se, že mě rozdrtí, rozemele na prach, pohltí a vyplivne. Vím, že pokaždé, když se to stane, se stávám víc sebou, než když jsem začala, je to však trýznivá zkušenost.“ Sestup je nevyhnutelný. Všechny se mu snažíme vyhnout, ale v určitém životním bodě se vydáme na cestu do hloubi svého nitra. Není to okázalá cesta, ale vždy ženu posílí a vyjasní její identitu. Některé ženy říkají, že se při tomto procesu setkávají s temnou bohyní ve snech. Mohou takto prožívat hněvivou, pohlcující hinduistickou bohyni Kálí. Je rozběsněná, protože ve starověkých civilizacích ji lidé zradili, když její moc a slávu předali mužským božstvům. Stvořitelský princip Kálí a dalších bohyní si přisvojili otcovští bozi. Biblický Jahve, jenž se zval Otcem, vlastnoručně stvořil své děti z hlíny, čímž napodobil prastaré kouzlo sumerské a babylonské Bohyně Matky, které se říkalo Namma, Ninchursag či Mami.2 „Podle hinduistů bylo na počátku světa moře či oceán krve. Tento oceán byl podstatou Kálí-Máji, Stvořitelky.“3 Egypťané jí říkali Eset (Ísis), Nejstarší ze starých, která existovala na počátku času. „Byla bohyní, z níž povstalo veškeré vznikání.“4 Symbol ženského božstva jakožto plodné stvořitelky země byl vyhlazen při úspěšném pokusu křesťanství odstranit archetyp Matky a nahradit jej Otcem Stvořitelem a Synem Spasitelem.5
109 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504593