omovy pro osoby se zdravotním postižením a další zpravidla ústavní zařízení apod. d Příspěvkovými organizacemi obcí jsou typicky základní a mateřské školy, v sociální správě pak např. pečovatelské služby, poradny apod. Dále tedy podrobněji o regionálních veřejnoprávních korporacích.
Kraj Kraj je dle zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, územním společenstvím občanů, které má právo na samosprávu. Kraj má vlastní majetek a vlastní příjmy vymezené zákonem, s nimiž hospodaří podle vlastního rozpočtu. Rada, což je výkonný orgán kraje, vydává v mezích zákona právní předpisy v přenesené působnosti, které se nazývají „nařízení kraje“. Mezi orgány kraje patří: zastupitelstvo, rada a hejtman. Pro výkon samostatné působnosti může kraj zakládat a zřizovat právnické osoby a organizační složky kraje. Do samostatné působnosti v oblasti sociální správy patří spíše obecněji definované povinnosti, především: • rozvoj sociální péče; • ochrana a rozvoj zdravých životních podmínek; • výchova a vzdělávání: kraj v samostatné působnosti zřizuje a ruší střední školy, vyšší odborné školy, odborná učiliště, konzervatoře, jazykové školy, dětské domovy, plavecké školy, zařízení výchovného poradenství, zařízení školního stravování atd. V přenesené působnosti kraj vykonává některé činnosti pro stát. Rozsah přenesené působnosti kraje je poměrně široký, jako příklad uveďme (Peková, Pilný, Jetmar, 2012): • je metodickým a kontrolním orgánem pro výkon sociálně-právní ochrany dětí; • vykonává dozor nad poskytováním sociálních služeb organizacemi a občany (udělování registrací poskytovatelům, kontrola registračních podmínek, organizace sítě služeb, střednědobé plánování sociálních služeb, rozdělování dotací poskytovatelům apod.); • dále v oblasti školství především zajišťuje školní inspekci v předškolních zařízeních, školách a školských zařízeních; zajišťuje nostrifikaci zahraničních vysvědčení; uděluje výjimky při zřizování základních škol; uděluje souhlas ke slučování škol atd.; 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504586
Kontrolu výkonu nad samostatnou a přenesenou působností kraje upravuje zákon č. 129/2000 Sb. (§ 86), kdy kontrolu nad samostatnou působností kraje vykonává ministerstvo vnitra a kontrolu nad přenesenou působností kraje vykonávají příslušná ministerstva nebo jiné ústřední správní úřady.
Subjekty sociální správy
• v oblasti zdravotnictví především zřizuje a spravuje zdravotnickou záchrannou službu; řídí krajskou hygienickou stanici; řídí vybrané nemocnice; zajišťuje proti drogovou politiku na svém území atd.
Obec Obec je základním územním samosprávným společenstvím občanů, je vymezeno hranicemi (zákon č. 128/2000 Sb., o obcích). Obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů, při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem. Má své zastupitelstvo, v čele obce stojí starosta, který spolu s radou obce tvoří exekutivní orgán obce. Pro výkon přenesené působnosti rozlišujeme v současné době podle míry přenesení státní správy následující kategorie obcí, tzv. třístupňové členění obcí pro účely výkonu státní správy (blíže viz zákon č. 128/2000 Sb., § 61–66). Rozlišujeme tedy samostatné obce, obce s pověřeným obecním úřadem, obce s rozšířenou působností. Na každé úrovni má jiné svěřené úkoly i úkoly v samostatné působnosti. Nejnižšími jednotkami jsou samostatné obce (obce I. typu). V ČR jich je 6 253 (ČSÚ, 2020) a jejich vliv na sociální správu je zanedbatelný, v rámci sociální správy spíše spolufinancují sociální služby pro své občany formou přímé dotace poskytovatelům, a to na základě jejich žádosti. Některé obce zřizují své příspěvkové organizace, jinak spíše poskytují součinnost vyšším jednotkám. Obcí s pověřeným obecním úřadem (obce II. typu) je v ČR 393 (ÚÚR MMR ČR, 2020). V gesci obcí II. typu jsou – kromě agend výše uvedených u obcí I. typu – depistáž a poradenská činnost sociálního pracovníka obecního úřadu. Je to z pohledu subsidiarity nejbližší kontakt občana se sociální prací ve veřejné správě. Přesto není potenciál tohoto institutu plně využíván. Mezi další agendy v sociální správě patří možnost se podílet na zjišťování potřeb poskytování sociálních služeb občanům a na plánování potřeb sociálních služeb na území (§ 92, zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách). Největší měrou se v sociální správě podílí v rámci přenesené působnosti obce s rozšířenou působností (obce III. typu), kterých je v ČR 205 (ÚÚR MMR ČR, 2020). Do jejich povinné agendy patří především: 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504586
• výkon agend sociálně-právní ochrany dětí, včetně kurately pro děti a mládež podle zákona 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (viz kapitolu 18); • poskytování součinnosti při zjišťování potřeb poskytování sociálních služeb občanům a při plánování podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (viz kapitolu 18); • sociální práce a sociální kuratela (sociální kurátor pro dospělé) vykonávající preventivní přímou práci s osobami ohroženými sociálním vyloučením (osoby propuštěné z VTOS, osoby bez domova, osoby ohrožené závislostmi apod.); • sociální práce s osobami ohroženými sociálním vyloučením a vyžadujícími pomoc a péči jiné fyzické osoby (osoby se zdravotním postižením a senioři).
Oborové (věcné) veřejnoprávní korporace
Za účelem správy specifických agend jsou zakládány tyto věcné nebo také reálné korporace (Hendrych, 2016). Podle svého oboru spravují celou agendu nezávisle na státu, stát však může mít vůči nim jisté kontrolní nebo dozorové funkce. V sociální správě se uplatňuje např. Všeobecná zdravotní pojišťovna nebo svazky obcí. Jinak výraznější místo v sociální správě nezabírají.
Zájmové veřejnoprávní korporace
Jedná se zpravidla o členské organizace, ve kterých je členství podmíněno příslušností k určité profesi, jakož i splnění dalších podmínek – např. dosažení určitého vzdělání, absolvování potřebné praxe atd. V praxi jde o profesní komory definované zákonem (Česká lékařská komora, Česká advokátní komora, Notářská komora ČR atd.). Hendrych (2016) definuje tzv. osobní korporace, kam řadí i veřejné vysoké školy, protože jsou také spojením lidí se stejným zájmem. Členové profesních komor jsou vázáni právními předpisy, které upravují jejich činnost, i vnitřními předpisy, které komory vydávají. Orgány komory dohlížejí na kvalitu výkonu povolání a v případě porušení právních předpisů mohou být členové profesní komory kárně potrestáni. Významným znakem je i povinnost členů komory platit členské příspěvky (Horzinková, Novotný, 2008).
Veřejný ochránce práv
Zvláštním orgánem je tzv. ombudsman – veřejný ochránce práv. Jeho status je nezávislý na státu i soukromém sektoru, je volen Poslaneckou sněmovnou, které se i odpovídá. Podle Veřejného ochránce práv (2020) stojí mimo veřejnou správu a není tedy úřadem. Zákonem je naopak povolán k tomu, aby činnost veřejné správy kontroloval a dohlížel na ni. 100 Ukázka elektronické knihy