–98–
Dělej něco! České a slov enské fanziny a budování alternativních scén
V první polovině devadesátých let existovala pouze omezená skupina skin headů hlásících se k tomuto směru, kteří byli do velké míry spřízněni s anarchistic kým a hardcore-punkovým prostředím. Informace o skinech, kteří bojují proti rasismu, se od roku 1993 postupně objevovaly jak v mainstreamových médiích, tak v hardcore-punkových, ale i neonacistických zinech. Postupně však docházelo k jejich vymezování se vůči anarchistické scéně, byť zpočátku ne tak radikálnímu jako vůči rasismu, neonacismu a komunismu. Změnu signalizovalo prohlášení Bulldogu v roce 1994, kde byla zdůrazněna nepoli tičnost, zároveň se však tvůrce přihlásil k hodnotám propagovaným i v hardcore-punkových a anarchistických časopisech, od ochrany práv zvířat a ekologie přes boj proti povinné vojenské službě až po již tradiční antirasismus, antifašismus a kritiku nacionalismu. Toto prohlášení ale obsahovalo i témata jako rozvíjení tělovýchovy a sportu: „budování pozitivních vlastností národa“, která měla hodnotově blíže k prioritám konzervativnějších skinheadských uskupení, jako byla například Vlastenecká liga, a Vladimír Červený se v časopisu ani netajil kontakty s některými staršími členy tohoto sdružení.315 O rok později formuloval své názory radikálněji: „Pryč s politickými zplodinami typu A-kontra, kteří jsou otevřeně nepřátelští vůči nám a bez znalostí zatracují skinheads jako celek.“316 V rámci hardcore-punkové komunity se od poloviny devadesátých let začaly objevovat články o tzv. sharpech, kritizující jejich deklarativní nepolitičnost, machismus, agresivní a netolerantní chování, což je mělo přibližovat neonacistům. Například v prosinci 1995 se na zadní stránce Hluboké orby č. 8–9 objevil obrázek převzatý z Bulldogu, na kterém skini bijí hipíka „v duchu tradice roku 1969“, s komentářem „Staň se SHARPEM“, přičemž poslední slovo bylo proškrtnuto a pod ním bylo napsané „NÁCKEM“. Kritika chování nerasistických skinheadů se následně objevila i v jiných zinech. Od poloviny devadesátých let se začala tato scéna rozrůstat a na SHARP a nepolitické skinheady se proměňovali jedinci jak z hardcore-punkové, tak i pravicové scény (především z Vlastenecké ligy). S apelem, aby byli skinheads zbaveni jakýchkoliv přívlastků, ohlásila svůj vznik neformální skupina Bulldog Boot Boys Crew: „My Skinheads z Prahy, kteří jsme v S.H.A.R.P., jsme 100% apolitičtí a REDSKINS jsou pro nás stejným nepřítelem jako WHITE POWER BONEHEADS!!! Jsme povinni chránit skinheadský kult, protože je to náš život, naše hrdost, boty, kšandy, pivo, děvčata […] Je to náš život na ulici, která nikdy nebude patřit nacistům ani komunistům. My chráníme naše teritoria a jsme všichni lokální patrioti. Násilí patří k našemu životu. Nemáme rádi hippies, komunisty, fašisty […] Být skinhead, to je hrdost! Posloucháme hudbu, která je nám určena: Ska, Reggae, 315 316
Bulldog, 1994, č. 6, s. 2. Oi Oi Kamarádi. In Bulldog, 1995, č. 8, s. 2.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504391