–98–
Dělej něco! České a slov enské fanziny a budování alternativních scén
V první polovině devadesátých let existovala pouze omezená skupina skin headů hlásících se k tomuto směru, kteří byli do velké míry spřízněni s anarchistic kým a hardcore-punkovým prostředím. Informace o skinech, kteří bojují proti rasismu, se od roku 1993 postupně objevovaly jak v mainstreamových médiích, tak v hardcore-punkových, ale i neonacistických zinech. Postupně však docházelo k jejich vymezování se vůči anarchistické scéně, byť zpočátku ne tak radikálnímu jako vůči rasismu, neonacismu a komunismu. Změnu signalizovalo prohlášení Bulldogu v roce 1994, kde byla zdůrazněna nepoli tičnost, zároveň se však tvůrce přihlásil k hodnotám propagovaným i v hardcore-punkových a anarchistických časopisech, od ochrany práv zvířat a ekologie přes boj proti povinné vojenské službě až po již tradiční antirasismus, antifašismus a kritiku nacionalismu. Toto prohlášení ale obsahovalo i témata jako rozvíjení tělovýchovy a sportu: „budování pozitivních vlastností národa“, která měla hodnotově blíže k prioritám konzervativnějších skinheadských uskupení, jako byla například Vlastenecká liga, a Vladimír Červený se v časopisu ani netajil kontakty s některými staršími členy tohoto sdružení.315 O rok později formuloval své názory radikálněji: „Pryč s politickými zplodinami typu A-kontra, kteří jsou otevřeně nepřátelští vůči nám a bez znalostí zatracují skinheads jako celek.“316 V rámci hardcore-punkové komunity se od poloviny devadesátých let začaly objevovat články o tzv. sharpech, kritizující jejich deklarativní nepolitičnost, machismus, agresivní a netolerantní chování, což je mělo přibližovat neonacistům. Například v prosinci 1995 se na zadní stránce Hluboké orby č. 8–9 objevil obrázek převzatý z Bulldogu, na kterém skini bijí hipíka „v duchu tradice roku 1969“, s komentářem „Staň se SHARPEM“, přičemž poslední slovo bylo proškrtnuto a pod ním bylo napsané „NÁCKEM“. Kritika chování nerasistických skinheadů se následně objevila i v jiných zinech. Od poloviny devadesátých let se začala tato scéna rozrůstat a na SHARP a nepolitické skinheady se proměňovali jedinci jak z hardcore-punkové, tak i pravicové scény (především z Vlastenecké ligy). S apelem, aby byli skinheads zbaveni jakýchkoliv přívlastků, ohlásila svůj vznik neformální skupina Bulldog Boot Boys Crew: „My Skinheads z Prahy, kteří jsme v S.H.A.R.P., jsme 100% apolitičtí a REDSKINS jsou pro nás stejným nepřítelem jako WHITE POWER BONEHEADS!!! Jsme povinni chránit skinheadský kult, protože je to náš život, naše hrdost, boty, kšandy, pivo, děvčata […] Je to náš život na ulici, která nikdy nebude patřit nacistům ani komunistům. My chráníme naše teritoria a jsme všichni lokální patrioti. Násilí patří k našemu životu. Nemáme rádi hippies, komunisty, fašisty […] Být skinhead, to je hrdost! Posloucháme hudbu, která je nám určena: Ska, Reggae, 315 316
Bulldog, 1994, č. 6, s. 2. Oi Oi Kamarádi. In Bulldog, 1995, č. 8, s. 2.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504391
Postsocialistická transformace od rozmachu po útlum zinov é pro dukce
–99–
2 tone, Soul, punk rock, Oi a někteří i Hard Core. Máme rádi pivo, box a dobrou zábavu a fotbal. Všichni jsme 100% antirasisté!!!“317 V tomto období vznikly v České republice skinziny jako Sunrise, Messenger, Štyngec, Skingirl, Spartacus, Rytíř, Hej Ty tam!, Krysám je to volný, Anti-Hero, na Slovensku Boot Boi!, Trojan, Spirit Oi, Skinik a Uličník oSKAr. Jejich vydavatelé se často distancovali od rasismu, fašismu i politiky. Obsahová nebo i grafická kvalita některých titulů nebyla příliš vysoká, což se odrazilo i na šablonovitých otázkách v rozhovorech či v opakování témat a přebírání článků. Objevovala se v nich i „neskinheadská“ témata přenesená z anarchistického a hardcorového prostředí. Například Rytíř v prvním čísle věnoval dvě stránky veganským receptům z prostředí Hare Krišna. To se však již na přelomu milénia stávalo jen minimálně, v kontextu posunu k striktní nepolitičnosti se psalo především o stylu, zábavě a hudbě. Tento postoj ilustruje i úvodník brněnského zinu Our Cult: „Co tu ale určitě nenajdete, je politika, ať zprava, či zleva, protože to jsou věci, které nás absolutně nezajímají a jsou pro nás jen zbytečnou ztrátou času. A hlavně vrhají špatný stín na náš kult.“318 Tento trend reprezentovaly i další tituly jako Ulice, Bootleger, Bootweiser, Clockwork legion, I. D. Review, FistBoi!s, Frogskin, Elektrický pes, Warrior, Squad 69. Obsahovaly především vlastní články a rozhovory věnované do velké míry hudbě, ale i množství recenzí a kontaktů, dokumentovaly zážitky ze společných akcí. Na konci devadesátých let se nerasističtí skinheads – i když se běžně účastnili střetů s neonacisty – ve větší míře přestali hlásit k SHARP, víc se zdůrazňovala „nepolitičnost“ a „nerasismus“ a objevila se i kritika Antifašistické akce jako příliš zpolitizované organizace. Vrcholem nepolitické skinheadské zinové produkce v tomto období byla informačně nabitá poslední dvě čísla Bulldogu z let 2001 a 2002, která byla tištěná na křídovém papíru s barevnou obálkou a rozsahem 128 a 152 stran A4. Následně vydavatel ještě zkoušel prorazit s portálem propojeným na stránky jeho obchodu se skinheadskou módou. V letech 1998–1999 přišel s kritickým postojem vůči existující SHARP a nepolitické skinheadské scéně brněnský Riot News, který na rozdíl od předchozích zdůraznil, že „fanzine je antifašisticky, antirasisticky a antiautoritářsky orientovaný. Také bojuje proti každému druhu diskriminace.“319 V následujícím čísle už měl v podnázvu informaci: „jediný antifašistický streetmusic zine v České republice“ a v pátém a posledním čísle vznesl zásadní kritiku apatie „streetpunkové komunity“ vůči pronikání ultrapravice do subkultury i veřejnosti.320 Počtem stran nepříliš 317
318 319 320
Dle: Messenger, 1995, č. 1, s. 15. Podobné i v: Bulldog Boot Boys Crew Prague. In Bulldog, 1995, č. 8, s. 7. Our Cult, 2002, č. 1, s. 2. Riot News Info. In Riot News, 1999, č. 3, s. 9. Editorial. In Riot News, 1999, č. 5, s. 2.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504391
Ukázka elektronické knihy