Globalizovaná Indie (Ukázka, strana 99)

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504290

cukroví, chutné, opravdu krásné, ale prodavač peníze odmítne. „Dovolte mi vás obdarovat! Jste naši hosté. Alhamdulillah!“ Prostor mauzolea je opravdu přístupný všem, stačí zakrýt si hlavu a zout boty. Také fotografovat je zakázáno, ale fotografují všichni, protože mají chytrý mobil. My máme jen obyčejný fotoaparát, navíc jako jediní cizinci jsme na očích. V tříčtvrtečních kalhotách mám obnažená lýtka – napomenul mě jakýsi usmrkanec, ale otec ho srovnal: „Dluží vám úctu! Promiňte! Vítejte!“ Zdvořilost, která mne nepřekvapuje.

Lidé se tlačí, kloužou po podlahách z bílého mramoru. Nad světcovým hrobem visí křišťálový lustr, barvy, nádhera, zlato.

Slunce se sklání k západu a začíná qawwali – poezie, nábožný zpěv. Podle původní súfijské tradice směl zpívat pouze muž, nikdy žena nebo dítě. Také hudební doprovod byl zakázán. Změnilo se něco? Nevím. Ženy usazené na kobercích ztichnou, ztichneme všichni. Barevné závoje hinduistek, černé čádory muslimek. Zdraví nás skupina Kašmířanů. „Vážili jste dlouhou cestu, děkujeme!“ Také oni přicestovali zdaleka, jsou odlišní na první pohled, světlá pleť a ostře řezané rysy podobné semitským, snad odtud pochází teorie, že Kašmířané patří ke ztraceným izraelským kmenům. „Prosíme světce o přímluvu – máme těžký osud! Mluvte o nás u vás v Evropě, pište o Kašmíru. Každý den tam umírají nevinní lidé!“ říká muž a na znamení úcty se dotkne mých chodidel. „Deset let jsem žil v Británii, ale vrátil jsem se domů.“



Adžmer – a odkud jsou tito?



Adžmer – žebrák

99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504290

Adžmér – muslimky

Ukázka elektronické knihy

