Peters6_sazba.qxd17.1.202220:45Stránka97
Nocoval u toho klenotníka na své pouti a v jeho obchodě uviděl a poznal ten prsten. Ze staré náklonnosti,“ pokračoval Hugh rozmyslně, „si jej chtěl vzít s sebou, udělal to a teď jej držíte v ruce.“ Ruald se otočil a dlouze, pevně se zahleděl na mladého muže, který stál mlčky a nehybně trochu stranou, jako by se chtěl stáhnout z dohledu, a protože v tak malém pokojíku se nemohl ztratit, doufal alespoň, že ujde pozornosti tím, že zůstane bez hnutí a uzavře svůj příliš průhledný obličej. Vyměnili si zvláštní, pátravý pohled a nikdo se nepohnul ani nepromluvil, aby narušil jeho naléhavost. Cadfael slyšel v duchu otázky, jež nebyly položeny: Proč jsi mi ten prsten neukázal? Jestliže jsi to nechtěl udělat z důvodů, které tuším, nemohl jsi mi aspoň povědět, že máš o ní čerstvé zprávy, že je živá a zdravá? Ruald neodvrátil oči od Suliena a řekl jen: „Nemohu si jej nechat. Přísahou jsem se zřekl majetku. Děkuji Bohu, že mi jej dal vidět a že se mu zlíbilo Generys ochránit. Modlím se, aby o ni pečoval i nadále.“ „Amen!“ pravil sotva slyšitelně Sulien. Znělo to jako pouhý vzdech, ale Cadfael viděl, jak se jeho stažené rty zachvěly a pohnuly. „Můžeš jej darovat, bratře, když ne podržet,“ připomněl opat a pozoroval je oba bystrýma očima, jež zvažovaly a přemítaly, ale zdržovaly se soudu. Chlapec se mu již přiznal, proč si prsten vyžádal a proč si jej mínil ponechat. Sám o sobě byl prsten skoro bezcenný, byl však cenným důkazem, ale svou úlohu už sehrál a dál již nic neznamenal. Leda by se dalo něco vyvodit z toho, komu ho Ruald dá. „Smíš jej dát tam, kam uznáš za vhodné,“ pravil Radulfus.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504113