Peters6_sazba.qxd17.1.202220:45Stránka97
Nocoval u toho klenotníka na své pouti a v jeho obchodě uviděl a poznal ten prsten. Ze staré náklonnosti,“ pokračoval Hugh rozmyslně, „si jej chtěl vzít s sebou, udělal to a teď jej držíte v ruce.“ Ruald se otočil a dlouze, pevně se zahleděl na mladého muže, který stál mlčky a nehybně trochu stranou, jako by se chtěl stáhnout z dohledu, a protože v tak malém pokojíku se nemohl ztratit, doufal alespoň, že ujde pozornosti tím, že zůstane bez hnutí a uzavře svůj příliš průhledný obličej. Vyměnili si zvláštní, pátravý pohled a nikdo se nepohnul ani nepromluvil, aby narušil jeho naléhavost. Cadfael slyšel v duchu otázky, jež nebyly položeny: Proč jsi mi ten prsten neukázal? Jestliže jsi to nechtěl udělat z důvodů, které tuším, nemohl jsi mi aspoň povědět, že máš o ní čerstvé zprávy, že je živá a zdravá? Ruald neodvrátil oči od Suliena a řekl jen: „Nemohu si jej nechat. Přísahou jsem se zřekl majetku. Děkuji Bohu, že mi jej dal vidět a že se mu zlíbilo Generys ochránit. Modlím se, aby o ni pečoval i nadále.“ „Amen!“ pravil sotva slyšitelně Sulien. Znělo to jako pouhý vzdech, ale Cadfael viděl, jak se jeho stažené rty zachvěly a pohnuly. „Můžeš jej darovat, bratře, když ne podržet,“ připomněl opat a pozoroval je oba bystrýma očima, jež zvažovaly a přemítaly, ale zdržovaly se soudu. Chlapec se mu již přiznal, proč si prsten vyžádal a proč si jej mínil ponechat. Sám o sobě byl prsten skoro bezcenný, byl však cenným důkazem, ale svou úlohu už sehrál a dál již nic neznamenal. Leda by se dalo něco vyvodit z toho, komu ho Ruald dá. „Smíš jej dát tam, kam uznáš za vhodné,“ pravil Radulfus.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504113
Peters6_sazba.qxd17.1.202220:45Stránka98
„Jestli ho pan šerif už nepotřebuje,“ promluvil Ruald, „dám prstýnek zpátky Sulienovi, který jej získal. Přinesl mi nejlepší novinu, jakou mi mohl přinést, a zbavil mě toho zbylého kousíčku nepokoje, kterého mě nemohl zbavit ani tento dům.“ Náhle se usmál, až se jeho prostý dlouhý obličej rozzářil, a podal prsten mladíkovi. Sulien pro něj natáhl ruku jen pomalu, téměř zdráhavě. Když se dotkli, do tváří mu stoupla živá, ohnivá červeň. Nepřístupně odvrátil obličej od světla, aby zrádnou barvu nebylo tak vidět. Tak takhle to je, svitlo Cadfaelovi. Nebyly vzneseny žádné otázky, protože jich nebylo třeba. Ruald jistě pozoroval mladšího syna svého pána okolo své dílny a domu téměř od narození a viděl, jak roste do rozpačitého, bolestného dospívání a předzvěsti mužnosti, pořád nablízku té záhadné a nepřístupné ženě, cizince, která pro něho cizinkou nebyla, té, která si udržovala odstup, ale ne od něho, té bytosti, o které každý říkal, že byla velmi krásná, ale ne pro každého byla i blízká a ke každému laskavá. Děti právem pronikají tam, kam není dovoleno dospělým. Sulien tvrdil, že se jí to vůbec nedotýkalo, že o tom nikdy nevěděla. Ale Ruald věděl. Nebylo nyní třeba, aby chlapec vysvětloval své pohnutky a omlouval se za to, že si chránil, co mu bylo drahé. „Výborně,“ rázně prohlásil Hugh, „vyřízeno. Další otázky nemám. Jsem rád, Rualde, že máte konečně klidnou mysl. Vy už se aspoň kvůli té záležitosti nemusíte trápit, na vás ani na klášteře nezůstává žádný stín, nevisí nad vámi žádná hrozba a já musím hledat jinde. Jak slyším, Suliene, rozhodl jste se opustit řád. Budete prozatím v Longneru, kdybych s vámi ještě potřeboval mluvit?“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504113
Peters6_sazba.qxd17.1.202220:45Stránka99
„Ano,“ přisvědčil Sulien, stále trochu ztuhlý a chránící si svou důstojnost. „Budu tam, až mě budete potřebovat.“ To bych rád věděl, napadlo Cadfaela, když opat propustil Rualda i Suliena krátkým žehnajícím pohybem a oni společně vyšli, jaké hnutí mysli způsobilo, že chlapec použil slovo „až“? Byl bych očekával spíš „jestli“. Má snad tušení, že od něj jednoho dne z nějakého důvodu bude žádáno více? „Je jasné, že byl do té ženy zamilovaný,“ prohlásil Hugh, když trojice osaměla. „Stává se to! Nezapomínejme, že jeho vlastní matka byla už nějakých osm let nemocná a postupně chátrala v tu křehkou pápěrku, která je z ní dnes. Jak starý mohl být, když to začalo? Sotva desetiletý. V Rualdově chalupě byl ovšem rád a vítaný dávno předtím. Dítě miluje laskavou a hezkou ženu mnoho nevinných let a pak najednou zjistí, že se v jeho těle i mysli pohnuly mužské touhy. Pak zvítězí buď jedno, nebo druhé. Tenhle chlapec si tuším přál vítězství mysli, postavil svoji lásku na piedestal – nebo spíš na oltář, odpustíte-li mi to slovo, otče – a mlčky ji zbožňoval.“ „Právě tak to říkal,“ suše přisvědčil Radulfus. „Nikdy o tom nevěděla. Podle něho.“ „Celkem bych tomu věřil. Viděl jste, že zrudl jako pivoňka, když si uvědomil, že Ruald do něho vidí. Že by náš Ruald na svůj poklad nikdy nežárlil? Tvrdí se přece, že byla krasavice. Nebo je to tím, že chlapce znal a věděl, že je neškodný?“ „Spíš podle všeho, co jsem slyšel,“ vážně nadhodil Cadfael, „věděl, že je jeho žena neotřesitelně věrná.“ „Přesto se šušká, že mu nakonec řekla, že má milence, když se nezvratně rozhodl ji opustit.“
99
Ukázka elektronické knihy