MELANIE MILBURNEOVÁ
hledal zbytky své vnitřní síly, ale žádné nenacházel. „Nechci ti ublížit. Vypadá to, že mám zvláštní talent ubližovat lidem, na kterých mi záleží. Nechci, abys k nim patřila i ty.“ Layla ho objala kolem krku a pohrávala si s konečky vlasů, které měl vzadu na krku. „Ublížíš mi tím, když mě nepolíbíš, když mě nebudeš chtít tak, jak chci já tebe. Ale ty mě chceš, ne? Nebo se mi to jen zdá?“ Položil jí ruku na kříž a přitáhl si ji k sobě, aby pocítila důkaz v podobě jeho vzrušení. Oči se mu leskly. „Nezdá se ti to. Chci tě tak strašně moc, že se snad zblázním. Už od chvíle, kdy jsem tě viděl, jak uklízíš dědovy věci v severní věži. Bylo to, jako by se ve mně sepnul nějaký spínač. A nejde vypnout.“ Layla se postavila na špičky, aby šla naproti jeho klesajícím ústům. „Já nechci, abys ho vypínal. Teď ne. Ještě ne.“ Nejlíp nikdy. Sklonil se, a když se jejich rty setkaly v třaskavém polibku, zasténal. Plameny vášně zachvacovaly Laylino tělo jako požár zachvacuje suchý les. Jejich jazyky se setkaly, pohrávaly si, potýkaly se, tančily a dráždily se. Layla se začala instinktivně otírat o jeho rozpálené, tvrdé mužství a její tělo se těšilo z potence a síly jeho těla. Bylo to smyslné, bylo to vzrušující, cítit pulzování jeho krve tak důvěrně. Ještě nikdy nebyla žádnému muži tak blízko. Schůzka, která tehdy v pubertě skončila tak katastrofálně, byla úplně jiná. Tohle byla přitažlivost mezi dospělými v celé své síle. Páteř se jí rozpouštěla jako vosk, nohy se jí podlamovaly a tep pulzoval jak o závod. Logan jí položil ruce na boky, odtrhl se od jejích úst a přerývaně oddechoval. „Ještě můžeme přestat. Musíš si být jistá – já si musím být jistý, že to doopravdy chceš.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504010