vzpomínky, jež oblažují. Neduhy, časo-žrouti, jsou jako klacky, které únava člověku hází pod nohy. Můžete o ně zakopávat znovu a znovu. Duhy, časo-hladiči, člověka nabádají, aby vzal ty klacky, které mu únava pod nohy hodila, a zatopil jimi. Tak schválně… Jakými neduhy, časo-žrouty, se zabýváte, jste-li unavení? Přejídáte se? Konzumujete filmy či seriály, u nichž jen usínáte? Bloumáte sem a tam od ničeho k ničemu? Setkáváte se s kamarády či známými nebo si s nimi telefonujete, aniž byste jeden druhému dodali odvahu a motivaci k dalšímu žití, tedy po hovoru se cítíte ještě sklesleji? Přeměňte své neduhy v duhy. Zatopte klacky, které vám únava hází pod nohy. Z posledních sil si připravte zdravé a chutné jídlo a pití, které dodají vašemu tělu živiny, a po nichž se budete ještě dlouho olizovat, pokuste si k mediální konzumaci vybrat film či pořad, který by mohl vaše myšlenky přesměrovat do svěžesti, který vám nezmizí z paměti, nýbrž v ní zanechá poučení, motivaci či námět k rozjímání. Meditujte či spěte v té nejpohodlnější posteli. Sejděte se či zatelefonujte si s přáteli, kteří vás obohacují a dodávají vám sílu. Stručně shrnuto – načinčejte si časo-žroutské prostředí tak, že se z časo-žroutů stanou noblesní zájmy pro chvíle odpočinku – neduhy se promění duhy.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503812
Křídla a kořeny, rituály a obměny V předchozím rozjímání jsem psala: „Někdy se člověk nachází v takovém bídném stavu, kdy si neví sám se sebou rady, sotva se potácí a snad dokonce, dostal-li by právě nabídku na ukončení všeho a odebrání se na smrt, mávnul by jen těžko pozdvihnutelnou rukou, neboť by ani neměl sílu urputně vzdorovat.“ Nevím jak vy, ale já sama taková rozpoložení těla a duše sem tam zažívám. Proto také jsem byla schopna tento popis vytvořit. Stane se, že se cítím na sto let, sotva se potácím a jsem najednou smířená s čímkoliv, jsem jako suchý list, který čeká na to, až bude odfouknut větrem, nemám sílu o cokoliv usilovat. Stojím, sedím či ležím na místě a čekám. Čekám, co se stane. A zatím se vždy stalo to, že tento stav přešel a já mohla zas normálně fungovat. Jindy, jak jsem rovněž psala v předchozím rozjímání, zas „vidím širokou variabilitu možností náplně přítomných okamžiků, kterou sice v celé viditelné šíři nejsem schopna zrealizovat, přesto už schopnost takového vidění značně oblažuje mou duši.“ A tak přemýšlím, jak to udělat, abych se cítila mnohem častěji takto, abych měla chuť a sílu více věcí realizovat anebo klidně jen aktivně odpočívat, například na výletě, při procházce či hovoru s přáteli, přesto neznavena, plná energie. Jsem přesvědčena, že k mládnutí je potřeba správné dávkování, které v člověku utuží harmonii. Jinak napsáno – člověk potřebuje
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503812
křídla a kořeny neboli rituály a obměny. Nevěřím, že není možné až do vysokého věku být vcelku čilý a bystrý. Nevěřím, že člověk může stárnout mnohem pozvolněji, sotva slyšitelně, sotva viditelně, sotva pocititelně. Chce to jen správně dávkování. Tak trochu jsem to nakousla v rozjímání „Rozmetání cest bolesti“, kde jsem nabádala k péči o tělo a duši. Nyní bych do této komplexity celkové péče chtěla přidat ještě křídla – obměny a kořeny – rituály. Právě v rituálech člověk může nalézat azyl, do něhož se každodenně či s jinou nastavenou pravidelností vrací, azyl, kam se vrátit neopomíná, azyl, v němž se posílí a vybaví na cestu, na cestu do oblak. V oblacích pak potřebuje křídla, aby mohl létat, v oblacích se odchytává inspirace, motivace, radost a podobné vzletné pocity. Někdy se ale křídla při prudkých letech potrhají, někdy člověk dokonce spadne… Spadne, když létá moc vysoko, moc dlouho, když křídla nadužívá tak, až zeslábnou. Zkrátka je potřeba vědět, kdy se vrátit zpátky do azylu pro novou sílu, kdy se vrátit do svého útulného vyhřátého vnitřního já. V azylu je možné vyspravit potrhaná křídla, ošetřit bolesti z pádu… Ale je to ztráta času. Rozumnější by bylo vracet se do azylu z menších výšek, dosud neotlučen, s nepotrhanými křídly.
100 Ukázka elektronické knihy