JOANNE ROCKOVÁ
„Jestli jsem tu nevhod, můžu odejít,“ nabídl. Ušel dlouhou cestu od člověka, který odepsal Chiařinu práci jako jeden velký večírek, ale nepochybně ještě zdaleka nechápal všechno. Chiara k němu zvedla své zelené oči. „Ne. Opravdu bych si ráda promluvila.“ Pak se otočila ke své asistentce a stiskla jí ruku. „Jsem v pořádku. Ale děkuju ti. Chci, aby ses dnes večer bavila. Moc pracuješ.“ „Někdy mi to ani jako práce nepřipadá, když si spolu užíváme,“ namítla Jules, ale pak přikývla. „Ale jestli ti to vážně nevadí…“ „Trvám na tom.“ Chiara vykročila spolu s ní k východu. „Stefan mi už poslal na pozemek dva muže, kteří budou dům v noci hlídat. A Miles tu se mnou ještě několik hodin bude.“ Miles si nemohl pomoct; doufal, že to pro jejich vztah věští něco dobrého. I když… Možná se Chiara snažila Jules jen uklidnit, aby odešla s lehkou hlavou. Vzápětí spolu v celém domě osaměli. Chiara se krátce podívala na alarm, jestli se po zavření dveří vynuloval, a pak se k němu znovu otočila. „Můžu ti vzít plášť?“ zeptal se a přistoupil k ní blíž. Chtěl se ji dotknout, ano. Ale také ji chtěl utěšit. Chiara se na sebe podívala, jako by zapomněla, že se ještě nesvlékla. „Aha… Děkuju ti.“ Když se za ni postavil a položil jí ruce na ramena, krátce se zachvěla. „Myslím, že jsem venku trochu prochladla.“ „Anebo jsi prostě vyřízená z policie, výhrůžek, a navíc z té scény na parkovišti.“ Vzal do rukou měkkou kašmírovou vlnu a pomohl jí z pláště. Ten pohyb rozvířil její jemnou citrusovou vůni. Vdechoval ji a uvědomoval si, jak na něj vše, co se týká jí, silně působí. I když by ji nejraději otočil k sobě a políbil ji, došlo mu, že ještě víc chce zmírnit její starosti a utěšit ji. Proto jen pověsil její plášť, vrátil se k ní, lehce jí položil ruku na záda a nasměroval ji do obývacího pokoje k pohovce. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503708