LYNNE GRAHAMOVÁ
hlas. Věděl, jak ji myšlenka na dítě vzrušila a potěšila. Upřímně uznával, že ho překvapilo, s jakým nadšením se Maya chopila představy, že se co nevidět stane matkou. Ženy, s nimiž se obvykle stýkal, vnímaly mateřský pud jako slabost nebo tělesnou vadu, která od nich odpudí ty správné a nezadané muže. U Mayi tomu bylo právě naopak – byla taková, jaká byla, a nikdy si nedělala starosti o to, jak se díky tomu bude jevit svému okolí. S lítostí zjistil, že mu došla slova a že neví, co by jí právě teď pověděl. Svoji bezradnost vnímal jako osobní selhání. Dlouze předtím, než se za ní vydal do pokoje, dlouze hovořil s ošetřujícím personálem. Vyslechl všechna klišé, jimiž ho obdařili na téma potratu. Nechtěl Maye opakovat jejich slova, která připadala prázdná a zbytečná. Po další chvíli zvažování usoudil, že jediné, co teď má smysl vyslovit nahlas a co mu opravdu jde od srdce, je prosté „Je mi to moc líto“. Maye jeho příchod nebyl ani trochu po chuti. Obrátila se na posteli, posadila se a probodla ho zpod opuchlých víček rozezleným pohledem. „Jistěže je ti to líto! Všechny tvoje plány kvůli tomu přišly vniveč!“ Zdálo se, jako by jí teprve lítý hněv dodal ztracenou energii. „V tuhle chvíli žádné plány nemám,“ opáčil a zvolna, plavně k ní přistoupil. „Oba asi budeme potřebovat trochu času čas na truchlení.“ Probodla ho dalším, tentokrát už nepokrytě nenávistným pohledem. „Oba? Truchlit?“ Popuzovalo ji, jak dovede zachovat klid i ve chvílích, kdy se z ní stala citová troska. Rychle usoudila, že od muže, který má srdce jako beton, ani nemohla nic jiného očekávat. Zatímco se v sobě pokoušela zdusit další záchvěv hořké nenávisti, sledovala pozorně jeho tvář. Srdce jí bilo až v hrdle a znovu jí tak připomínalo, jak slabá se vedle něj cítí. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503657