Báře se rozbušilo srdce, protože pochopila, že to dole jsou intriky. Chvíli bylo ticho. „Jak to myslíš?“ „Sigo, chtěl bys být předákem mé družiny, až se stanu vládcem těchto krajin?“ Zase ticho. „Slavný vojevůdce Kaisar prý kdysi prohlásil, že je lepší být v Galii první než v Římě druhý,“ promluvil po hodné chvíli Sigo. „Nikdy jsem se s tím mužem nesetkal,“ zasípal neznámý, „ale sám bych to neřekl lépe. Mám to chápat jako souhlas?“ „Ano,“ ujistil ho Sigo. „Soudím, že by bylo lepší být druhý tady než bůhsuď kolikátý na Dagobertově dvoře, a že by se Dagobert velmi rozhněval, kdyby se jeho kupci nevrátili… všichni.“ Odmlka. „Myslíš, že by se jim tu mohlo přihodit nějaké neštěstí?“ „Ne tady. To by všichni hned řekli – hle, Samson nedodržuje zákon pohostinství, on je tím vinen! A zaměřili by svůj hněv jiným směrem. Ne, to by našemu úmyslu neprospělo. Ale cesty jsou zrádné…“ „Zdá se, že ti příliš nezáleží na životech mužů, kteří tě doprovázejí.“ „Někdy je nezbytné přinést oběť vyšším cílům,“ soudil Sigo. „Podaří-li se to a k válce dojde, bude mrtvých ještě víc. Opouští tě snad odvaha?“ „Tohle už nikdy neříkej,“ zavrčel – no, spíš zachrčel – varovně Sigův spoluspiklenec. Sigo se uchechtl. „Můžeš dát dohromady dostatečný počet spolehlivých mužů? Tak spolehlivých, že dokud nebude vítězství naše, nic neprozradí?“ zeptal se. „Ano.“ „Výborně.“ „Dagobertovi bude ovšem potřeba podat zprávu náležitým způsobem.“ „V této dovednosti vynikám,“ pochválil sám sebe Sigo. „Budeme se muset vrátit, už jsme pryč dlouho a někdo by si mohl všimnout. A nebylo by dobré, kdyby nás teď viděli spolu.“ „Ještě si najdeme chvilku,“ řekl Sigo a pak byly slyšet vzdalující se kroky. Bára ležela na břiše a téměř se zavrtávala do země, aby si jí ten druhý nevšiml. Měla pocit, že uběhla snad hodina, než to dole 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503590
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.