Báře se rozbušilo srdce, protože pochopila, že to dole jsou intriky. Chvíli bylo ticho. „Jak to myslíš?“ „Sigo, chtěl bys být předákem mé družiny, až se stanu vládcem těchto krajin?“ Zase ticho. „Slavný vojevůdce Kaisar prý kdysi prohlásil, že je lepší být v Galii první než v Římě druhý,“ promluvil po hodné chvíli Sigo. „Nikdy jsem se s tím mužem nesetkal,“ zasípal neznámý, „ale sám bych to neřekl lépe. Mám to chápat jako souhlas?“ „Ano,“ ujistil ho Sigo. „Soudím, že by bylo lepší být druhý tady než bůhsuď kolikátý na Dagobertově dvoře, a že by se Dagobert velmi rozhněval, kdyby se jeho kupci nevrátili… všichni.“ Odmlka. „Myslíš, že by se jim tu mohlo přihodit nějaké neštěstí?“ „Ne tady. To by všichni hned řekli – hle, Samson nedodržuje zákon pohostinství, on je tím vinen! A zaměřili by svůj hněv jiným směrem. Ne, to by našemu úmyslu neprospělo. Ale cesty jsou zrádné…“ „Zdá se, že ti příliš nezáleží na životech mužů, kteří tě doprovázejí.“ „Někdy je nezbytné přinést oběť vyšším cílům,“ soudil Sigo. „Podaří-li se to a k válce dojde, bude mrtvých ještě víc. Opouští tě snad odvaha?“ „Tohle už nikdy neříkej,“ zavrčel – no, spíš zachrčel – varovně Sigův spoluspiklenec. Sigo se uchechtl. „Můžeš dát dohromady dostatečný počet spolehlivých mužů? Tak spolehlivých, že dokud nebude vítězství naše, nic neprozradí?“ zeptal se. „Ano.“ „Výborně.“ „Dagobertovi bude ovšem potřeba podat zprávu náležitým způsobem.“ „V této dovednosti vynikám,“ pochválil sám sebe Sigo. „Budeme se muset vrátit, už jsme pryč dlouho a někdo by si mohl všimnout. A nebylo by dobré, kdyby nás teď viděli spolu.“ „Ještě si najdeme chvilku,“ řekl Sigo a pak byly slyšet vzdalující se kroky. Bára ležela na břiše a téměř se zavrtávala do země, aby si jí ten druhý nevšiml. Měla pocit, že uběhla snad hodina, než to dole 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503590
zaharašilo, jak vstával, a pak pomalu, na Bářin vkus příliš pomalu, odcházel. Počkala, až se kroky ztratí ve tmě, odplazila se pro džbán a oklikou, aby přišla z úplně druhé strany, se vrátila k ohni. Rychle nabrala ze sudu do džbánu medovinu a vmísila se mezi hlaholící hodovníky. Siga objevila během chvilky, vesele se bavil s jedním z Franků. Tedy z těch, jejichž vraždu nejspíš právě osnoval. Bára popadla ze stolu první prázdný pohár, neřešila, kdo ho předtím oslintal, a nalila do něj medovinu. Pak se přitočila k Sigovi. „Všude jsem tě hledala, pane, abych ti dolila, ale neviděla jsem tě. Odpusť, jestli jsi zůstal bez pití,“ dělala si pro jistotu alibi a podávala mu pohár. Tedy pokud se tomu dalo říkat pohár, bylo to hliněné s glazurou, ale bez ouška, takže to nebyl ani hrnek, ani sklenička. Sigo si od ní medovinu vzal, s chutí ji vyzunkl na jeden zátah a hned si nechal dolít znovu. „Víš co, dej mi ten džbán,“ vzal jí ho rovnou z ruky, „a běž spát. Už tě nebudu potřebovat.“ „Utíkej, maličká!“ plácl ji se smíchem přes zadek francký kupec. „Nesahat!“ vřískla popuzeně Bára a Frank i Sigo se rozřehtali, až se museli vzájemně podpírat. „Nesahat! Ta je Samsonova!“ zalykal se Sigo a Bára utíkala do roubenky. Jak se může s někým takhle objímat, když právě domlouval, že ty chlapy pobijí?! zuřila v duchu. I když… on říkal, že se Dagobert bude zlobit, když se nevrátí všichni. To přece nemusí znamenat, že je chtějí povraždit do jednoho. Třeba jen některé. Ne tohohle. Některé, na které mají kvůli něčemu spadeno. Kdo ví, jak to mysleli. Ale určitě, určitě kuli hodně nekalé pikle a někdo by to měl vědět. A ten někdo je Sámo, protože ti dva, Sigo a ten sípavec, se domlouvali, že ovládnou tuhle krajinu, což znamená, že chtějí Sáma vyhodit ze sedla. Zítra se k Sámovi musím dostat. I kdybych měla Předslavu omráčit štokrletem. Musím mu to říct, umiňovala si, když zalézala pod houni na své lavici. Možná bych se ještě měla s někým poradit… Ale s kým? Jak poznám, kdo je věrný Sámovi a kdo tomu sípákovi? Vždyť tvrdil, že má dost spolehlivých mužů… Třeba mezi ně patří i Mstibor. Ani jemu se nemůžu svěřit…
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503590
Kapitola 13
Ráno se Bára vzbudila jako mátoha. Jednak si šla pozdě lehnout, jednak dlouho nemohla usnout, jak byla rozrušená tím, co vyslechla. Chtěla hned jít za Sámem, ale Předslava ji nesmlouvavě vyhodila, protože spal. Radochna, vzteklá, že si Předslava Sáma uzurpuje pro sebe, naložila Báře koš prádla a poslala ji prát k řece. Vybavila ji pro tuto činnost také jakousi plácačkou, připomínalo to velkou hranatou pingpongovou pálku, o jejímž účelu Bára neměla ani ponětí. Naštěstí byly u řeky ještě další pradleny, takže Bára okoukala, jak se to dělá. Prádlo se prostě namočilo, položilo na kámen a pak se do něj tou plácačkou pořádně tlouklo. Valchu asi ještě nevynalezli. Tohle Báře zabralo půl dne a vrátila se zmlácenější než to prádlo, protože to byla fakt dřina. Znovu se pokusila dostat k Sámovi a znovu ji Předslava odpálkovala, že spí. Radochně se Bára vyhnula obloukem, protože ta by jí zase naložila nějakou práci, a raději se potulovala kolem a špicovala uši, jestli nepozná po hlase toho Sigova spiklence. Jenže chlapi buď mlčeli, nebo mluvili normálně. Ten den se k Sámovi přes své upřímné předsevzetí neprobojovala. Nazítří dopoledne, když před roubenkou učila Nemoje slabikovat, měla štěstí. Zahlédla Předslavu, jak svižným krokem kráčí směr hnojiště, a podařilo se jí do roubenky proklouznout tak nepozorovaně, že ji Radochna neodchytila a nezotročila k nějaké domácí činnosti. Opatrně nakoukla do světnice, kde stonal Sámo. Byl tu opravdu sám a nespal. Vklouzla dovnitř.
100 Ukázka elektronické knihy