„A volal mi taky Jacob a pozval mě na rande,“ vložím se znovu do hovoru. Možná bych se jim měla svěřit i s tím, jak mě Idol políbil v taxíku, jenže mám pocit, že by to situaci ještě víc zkomplikovalo. „S tím jdi, holka,“ přikazuje mi Chantal. „Pohni se dál. Marcus ať ti táhne z očí. Neopovaž se mu volat.“ Správně. A je to vyřešené. Nevolej Marcusovi. Nemluv s ním. Neděkuj mu za ty krásné květiny. A hlavně nedovol, aby překročil práh tvého bytu. Jednoduché jako facka. Tak proč se mi svírá srdce, když pomyslím na život bez něho? Nestíhám si promyslet, jak bude vypadat můj život, protože se k nám přidává Nadia. Vypadá vynervovaně a je rudá, jako by sem běžela. „Měla jsem problém dostat se z domu,“ vysvětluje. „Ale potřebuju to.“ „Nech to na mně,“ říká Autumn a vstává, aby Nadie něco objednala. „Co si dáš?“ „Cokoli,“ vydechne Nadia. „Úplně cokoli. Jsem hrozně ráda, že jsem tady.“ „Já vím, co ti bodne,“ říká Autumn a odchází za Clivem. „Obdivujeme Chantaliny nové šperky,“ říkám Nadie. Krátce jí vysvětlujeme Chantalin zážitek, jak si užívala s chlapem, co ji pak okradl, protože Nadia s námi posledně nebyla a přišla tak o nejnovější drby. S rozšířenýma očima poslouchá, co se přihodilo. „Zachovala jsem se jako totální blbec,“ poznamená Chantal smutně. „Takže teď musím vybrat tak třicet táců z našeho účtu, abych si za ně koupila náhradní.“ Na ta slova se Nadia dává do pláče. „Všechno bude v pořádku,“ utěšuju ji a tisknu ji k sobě, ale mám takový divný pocit. Nejsem si jistá, že Chantalin problém – ať je jakkoli ošidný – může být příčinou podobného citového pohnutí. „Znáš Chantal. Najde řešení.“ „Kvůli tomu ona nebrečí,“ všimne si Chantal. „O co jde, zlato?“ Vytáhne kapesník a otírá Nadie slzy. „Je Lewis v pořádku?“ Nadia znovu propukne v pláč. Autumn se vrací s kapučínem a hromadou dobrůtek pro Nadiu. „Kdyby s Lewisem nebylo něco v pořádku, neopustila by ho,“ pozna97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503571
menává Autumn, když si sedá. „Pst, pst,“ utišuje Nadiu. „Tak hrozné to nemůže být.“ „Ale je,“ namítá Nadia sklíčeně. Autumn jí přistrčí šálek a Nadia popotáhne a napije se kávy. Všechny sedíme a čekáme, až se vzpamatuje. Konečně se pokusí na nás usmát. „Nechtěla jsem to nikomu říct,“ říká. „Je mi strašně trapně.“ „Zlato,“ snaží se ji povzbudit Chantal, „právě mě opíchal a obral chlap, se kterým jsem se náhodně seznámila v hotelu. Podle mě ne existuje nic trapnějšího.“ Po těch slovech napětí povoluje, všechny se smějeme na účet naší kamarádky, díky čemuž nabývá Nadia sebedůvěru a svěřuje se nám. „Máme dluhy,“ mumlá. „Toby a já. Velké dluhy.“ Vyhýbá se pohledu na nás, zírá do šálku kávy a posouvá čokoládové bonbony po talíři. „Nedokážeme splácet hypotéku. Vytloukáme klín klínem, dluhy na kreditkách už se vymykají kontrole. Nemám dost peněz na jídlo.“ Slzy se jí zase koulejí po tvářích. „Toby nemá dost práce?“ ptám se mírně. „O to nejde,“ řekne a otře si tváře. „Má práce až dost, jen kdyby se na ni dokázal soustředit.“ Trhaně se nadechne. „Je závislý na on-line sázkách. A je to,“ statečně se pokouší o úsměv, „tohle je poprvé, co jsem to vyslovila nahlas.“ V šoku na ni účastně hledíme, než se trochu uklidní. „Tráví každou noc hodiny a hodiny u počítače, aby vyhrál, ale jen upadáme hlouběji do dluhů,“ svěřuje se. „Už s ním o tom ani nemůžu mluvit. Myslí si, že další hrou se z toho dostane – že velká výhra už je na dosah. Ale takhle to chodí už léta a prostě je to čím dál horší.“ „Ach, Nadio,“ obejme ji pevně Autumn. „Já už se nemám kam obrátit,“ pokračuje Nadia. „už jsme si vzali na dům dvakrát hypotéku, abychom ty dluhy splatili. Jenže pak jsme v tom znovu. Teď už nám banka nechce půjčit další peníze. Uvažuju dokonce o tom, že půjdu k lichváři. Nevím, co jiného mám dělat.“ „Když říkáš ‚my‘, podle mě myslíš Tobyho,“ poznamenávám. „To je blbec,“ nadává Chantal. „Miluju ho,“ sděluje nám Nadia rozhodně. „V tomhle jsme spolu. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503571
Nevím, jestli je závislost na hře nemoc, ale vím, že to nezvládne sám. Chci mu pomoct. Musím mu pomoct.“ Nechci, aby to vyznělo příliš kriticky, ale musím položit jasnou otázku. „Nemůžeš jít zase do práce?“ „To je přesně to, co chci udělat,“ přitaká Nadia, „ale Toby o tom nechce ani slyšet. Říká, že bychom utratili všechny peníze, které bych vydělala, za hlídání, protože nemám nikoho, kdo by mohl Lewise pohlídat. Nelíbí se mu pomyšlení na to, že bychom ho dali na celý den do školky. Dokonce jsem uvažovala o tom jít za svou rodinou a požádat je o pomoc, ale to by nepochopili.“ Nebo by to spíš pochopili moc dobře, napadá mě. „Nemůžeš jít do práce,“ upozorňuje Chantal. „Ne v tomhle stavu. Nejdřív se musíš vzpamatovat, pak teprve můžeš uvažovat o tom, že si zase seženeš práci. Kolik dlužíte?“ Nadie se třesou ruce. Divím se, jak se jí podařilo nechat si tohle všechno pro sebe. Nevesele se zasměje. „Třicet tisíc liber,“ odpovídá „Proto jsem se rozbrečela. Zní to jako ironie, že to je přesně stejná částka, kterou chceš utratit za ty šperky.“ Myslím, že v tom vidíme ironii všechny – dokonce i Chantal, a víte, jací Američani jsou, co se ironie týká. No… tohle staví mé peripetie s Marcusem do zcela jiného světla. „Můžeš je mít,“ říká Chantal. „Můžeš mít ty peníze.“ Hlavy nás všech se otáčejí k Chantal. „Je to jediné praktické řešení,“ zdůrazní a upře pohled na naše překvapené tváře. A věřte, že Chantal je velmi praktická. Nadie docházejí slova. „Ale za určitých podmínek,“ pokračuje Chantal. „Jdi domů a zruš připojení k internetu. Ještě dneska.“ „To Toby nestrpí,“ namítne Nadia. „Řekni mu, že už mu nebudeš trpět hraní,“ naléhá Chantal. „Nebude to jednoduché, Nadio. Musíš mu dát najevo, že ho miluješ, ale nastavit mu pravidla, aby si uvědomil, že potřebuje pomoct.“ „Nepůjde prostě někam jinam, kde je internet?“ „Myslím, že ano, ale aspoň to bude mít těžší.“ 99
Ukázka elektronické knihy