Rin přivoněla k polévce. Žaludek se jí bolestivě stáhl. „Nemám hlad,“ vypravila ze sebe. „A taky tohle sedativum.“ Niang jí podala hrnek. „Lékař říkal, že to už můžeš vypít, jestli chceš, ale nemusíš.“ „Děláš si legraci? Dej to sem.“ Rin hmátla po hrnku a vypila ho naráz. Vzápětí se jí zatočila hlava. Místnost se příjemně rozostřila. Bodání v břiše pominulo. Pak jí něco vhrklo do krku. Rin se vrhla ke kraji lůžka a vyzvracela se do lavoru, který si tam předtím přistavila. Po porcelánu se rozstříkla krev. Se zvráceným uspokojením se zadívala do mísy. Bude lepší dostat ze sebe krev tudy, říkala si, a všechnu najednou, než pomalu, měsíc co měsíc, rok za rokem. Ještě pořád dávila, když uslyšela, jak se otvírají dveře do ložnice. Někdo vešel dovnitř a zastavil se před ní. „Ty jsi šílená,“ pronesla Venka. Rin k ní zvedla hlavu a usmála se. Z úst jí kapala krev.
Rin proležela čtyři dny v horečce, než se mohla vrátit na hodinu. Když se navzdory lékařovu i Nianžinu doporučení dovlekla do učebny, zjistila, že je beznadějně pozadu. V jazykovědě prošvihla celou lekci o časování mukenských sloves, v dějepisu kapitolu o skonu Rudého císaře, ve strategii Sun-c’ův rozbor předpovídání zeměpisných podmínek a v lékařství zase finesy dlahování. Neočekávala od mistrů shovívavost, a ani se jí nedočkala. Mistři se chovali, jako by promeškala výuku vlastní vinou, a taky že ano. Neměla žádnou omluvu a mohla jen přijmout následky. Odpovídala chybně vždycky, když ji některý mistr vyvolal. Při každé zkoušce skončila jako poslední. Nestěžovala si. Celý týden snášela přezíravost mistrů mlčky.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503497
Kupodivu ji to neodradilo. Spíš měla pocit, že se zvedl závoj. První týdny na Sinegardu uběhly jako ve snu. Nechala se oslnit velkolepostí města i akademie a začala polevovat. Teď obdržela bolestnou připomínku, že své místo zde nemá jisté. Kche-ťü nic neznamenají. Kche-ťü prověřují schopnost odříkávat básničky jako papoušek. Jak ji vůbec napadlo, že by ji mohly připravit na školu, jako je Sinegard? Ale pokud ji kche-ťü něco naučily, tak to, že bolest je cenou úspěchu. A ona se už dlouho nepálila. Na akademii zpohodlněla. Zlenivěla. Ztratila ze zřetele, co je v sázce. Musela si připomenout, že je nicka — že ji mohou kdykoli poslat zpátky domů. Že v Sinegardu může být sebenešťastnější, ale to, co ji čeká v Tikani, je mnohem, mnohem horší. Dívá se na tebe a olizuje si rty. Vede tě k posteli. Strká ti ruku mezi nohy. Křičíš, ale nikdo tě neslyší. Zůstane. Zůstane na Sinegardu, i kdyby ji to mělo zabít.
Vrhla se do učení. Z vyučování se stala válka a z každé interakce bitva. Každým přihlášením a domácím úkolem soupeřila s Ne-čou a Venkou a všemi ostatními Sinegarďany. Musela dokázat, že si zaslouží studovat dál, že u ní má cenu pokračovat ve výcviku. Teprve selhání jí připomnělo, že není jako Sinegarďané — nevyrůstala v prostředí, kde se běžně trousily průpovídky v hes perštině, nebyla obeznámená s uspořádáním říšské domobrany, neznala politické vztahy mezi vojenskými správci Dvanácti provincií jako své boty. Sinegarďanům se tyto vědomosti vštěpovaly od dětství. Ona si je bude muset osvojit. Každičkou chvilku nestrávenou v učebně prožila v archivu. Předč ítala si nahlas povinné texty a potýkala se s cize znějícím
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503497
sinegardským nářečím, dokud ze svého projevu nevymýtila všechny stopy protahovaného jižanského přízvuku. Začala se znovu pálit. Bolest jí přinášela uvolnění — byla útěšná, důvěrně známá. Byl to výměnný obchod, na který už byla zvyklá. Úspěch si žádá oběť. Oběť znamená bolest. Bolest znamená úspěch. Přestala spát. Sedávala v přední řadě, aby nemohla usnout ani omylem. Neustále ji bolela hlava. Bylo jí pořád na zvracení. Přestala jíst. Trápila sama sebe. Všechny její možnosti však vedly k trápení. Mohla by utéct. Mohla by nastoupit na loď a uprchnout do jiného města. Mohla by roznášet drogy pro jiného pašeráka opia. Kdyby na to přišlo, mohla by se i vrátit do Tikaně, provdat se a doufat, že se nikdo nedozví, že nemůže mít děti, dokud nebude pozdě. Utrpení, které nyní prožívala, však bylo dobré utrpení. Rin se v něm vyžívala, protože si je sama zvolila.
Za měsíc dosáhla nejlepšího výsledku v jedné z Ťi-miných častých jazykových zkoušek. Měla o dva body víc než Ne-ča. Když Ťi-ma ohlásila pět nejlepších výsledků, Rin sebou trhla, příjemně udivená. Celou předchozí noc biflovala nesmírně matoucí hesperské slovesné časy. Novodobá hesperština byla jazykem postrádajícím jakoukoli logiku. Její pravidla měla blízko k čiré nahodilosti, výslovnost se řídila nejasnými zákony a byla plná výjimek. Rin v hesperštině nenacházela žádný smysl, a tak se ji naučila nazpaměť, stejně jako všechno, čemu nerozuměla. „Dobré,“ pronesla Ťi-ma břitce, když jí vracela oznámkovaný svitek. Rin se až lekla, jak dobrý pocit to byl, slyšet „dobré“. Zjistila, že jí chvála mistrů dodává sílu. Chvála znamenala, že se jí konečně, konečně potvrdilo, že není nicka. Možná je nadaná, hodná něčí pozornosti. Zbožňovala chválu — prahla po ní,
100 Ukázka elektronické knihy