Rin přivoněla k polévce. Žaludek se jí bolestivě stáhl. „Nemám hlad,“ vypravila ze sebe. „A taky tohle sedativum.“ Niang jí podala hrnek. „Lékař říkal, že to už můžeš vypít, jestli chceš, ale nemusíš.“ „Děláš si legraci? Dej to sem.“ Rin hmátla po hrnku a vypila ho naráz. Vzápětí se jí zatočila hlava. Místnost se příjemně rozostřila. Bodání v břiše pominulo. Pak jí něco vhrklo do krku. Rin se vrhla ke kraji lůžka a vyzvracela se do lavoru, který si tam předtím přistavila. Po porcelánu se rozstříkla krev. Se zvráceným uspokojením se zadívala do mísy. Bude lepší dostat ze sebe krev tudy, říkala si, a všechnu najednou, než pomalu, měsíc co měsíc, rok za rokem. Ještě pořád dávila, když uslyšela, jak se otvírají dveře do ložnice. Někdo vešel dovnitř a zastavil se před ní. „Ty jsi šílená,“ pronesla Venka. Rin k ní zvedla hlavu a usmála se. Z úst jí kapala krev.
Rin proležela čtyři dny v horečce, než se mohla vrátit na hodinu. Když se navzdory lékařovu i Nianžinu doporučení dovlekla do učebny, zjistila, že je beznadějně pozadu. V jazykovědě prošvihla celou lekci o časování mukenských sloves, v dějepisu kapitolu o skonu Rudého císaře, ve strategii Sun-c’ův rozbor předpovídání zeměpisných podmínek a v lékařství zase finesy dlahování. Neočekávala od mistrů shovívavost, a ani se jí nedočkala. Mistři se chovali, jako by promeškala výuku vlastní vinou, a taky že ano. Neměla žádnou omluvu a mohla jen přijmout následky. Odpovídala chybně vždycky, když ji některý mistr vyvolal. Při každé zkoušce skončila jako poslední. Nestěžovala si. Celý týden snášela přezíravost mistrů mlčky.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503497