Kapitola 15
Paříž, Saint-Germain-des-Prés, začátek září 1938 Vzduch ve městě se vůbec nehýbal. Každý rozumný Pařížan, který si to mohl dovolit, si samozřejmě ještě užíval letních radovánek u moře. Číšníci na terasách kaváren se pohybovali jako zpomalení, hosté, jichž tu byla jen hrstka, se schovávali za slunečními brýlemi a pod slamáky. Někteří drželi při čtení noviny proti slunci, aby využili aspoň ten malý kousek stínu, který jim skýtaly. Zato Peggy se tu cítila jako ryba ve vodě. Po bulváru téměř utíkala. Konečně měla pod nohama zase svou milovanou pařížskou dlažbu, bloumala mezi košatými lípami, naslouchala útržkům francouzských slov všude kolem a s potěšením si uvědomovala, že jí Paříž dokáže dodat mnohem víc síly, než kolik strachu jí může nahnat hrozba války nebo kolik starostí jí způsobují soukromé trable. Ať se na světě děje cokoli, ať si galerie vede jak chce a muži si dělají co chtějí, co je to proti procházce tímhle úchvatným městem v teplém letním dopoledni! Musela se vážně ovládat, aby nezačala poskakovat jako malá, jako tenkrát s Benitou, Hazel a kamarádkami z dětství. Matka samozřejmě nikdy neposkakovala. Matka. Zpomalila krok. Poslední dobou na ni moc často nemyslela. Nejspíš proto, že si nemohla a nechtěla zvyknout na 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503471