Eliza je sama doma (Ukázka, strana 99)

Jane L. Rosenová *** Anonym: Právě jsem se sem přistěhovala z města a doufala jsem, že začnu znovu. Měla jsem poměr, o kterém můj manžel nic neví. Bývalý milenec se přistěhoval za mnou a pořád se mi objevuje u dveří… „No, a to je všechno? Protože to klidně může být náhoda. Vím, že jste se přistěhovali nedávno, ale to i spousta dalších lidí. Vsadím se, že ta samá hádka právě teď probíhá i v jiných domácnostech!“ Olivia na to neskočila. Hledala následující post a mezi tím popisovala, jak šíleně Spencer reagoval, když si oba texty přečetl, a že ráno byl pryč ve stejnou dobu, kdy ta podvádějící žena tvrdila, že byla se svým přítelem běhat.

Olivia přečetla druhý post. Alison byla skeptická. „Ráno běhají všichni. Zeptala ses ho na to?“ „Jo.“ Znovu se rozplakala. „Celé to otočil, obvinil mě, že podvádím já jeho. Bylo to tak k vzteku a…,“ zhluboka se nadechla, aby se trochu zklidnila, „a ponižující. Však se na mě podívej. Jak mě může obviňovat, že ho podvádím…“ Olivii se spustilo mléko přesně podle harmonogramu, takže měla na šedém tričku kolem každé bradavky kulatou skvrnu a cítila se provinile, protože nechala doma Lily, která už má teď určitě hlad. Zabořila hlavu do dlaní. Konvice začala pískat. Alison nachystala Olivii šálek čaje a spolu s muffinem ho před ni postavila. „Na, sněz něco. Zajdu nahoru pro sportovní podprsenku a čistý tričko. Hned se vrátím.“ Když došla do patra, zavolala nejlepší kamarádce z vysoké, Andii Randové, která se specializovala na domácí spory od doby, kdy zažila jeden dost otřesný na vlastní kůži. Nedávno se zasnoubila a konečně nepovažovala ka98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503461

Eliza je sama doma ždého s penisem za automaticky vinného. Alison se vrátila vyzbrojená náhradním oblečením a několika smysluplnými radami. Olivia si zašla do koupelny opláchnout obličej a převléknout se. Dala si na čas a vyšla v o něco lepším stavu. „Doufám, že to nevadí, ale zavolala jsem kamarádce, která má ve městě detektivní agenturu. Neřekla jsem jí tvoje jméno.“ Olivii to nevadilo. Zoufale potřebovala poradit. „Jsem tak ráda, že jsem na tebe narazila,“ odtušila. „Já taky. Takže zaprvé, chápe, že chceš slyšet od manžela pravdu, ale jestli tě podvádí, tak taky lže. Říká, že ti bude lhát dál a ty mu budeš chtít věřit.“ Zatím měla ve všem pravdu. Olivia jen chtěla slyšet jeho vysvětlení, slyšet slova „nikdy bych tě nepodvedl“ a věřit jim a pak obrátit list a nechat tuhle epizodu za sebou. „Nemá smysl ho konfrontovat, dokud neshromáždíme co nejvíc důkazů.“ Oliviiny oči se zalily slzami. Alison předpokládala, že je to proto, že ji nejspíš podvádí manžel, a podle načasování to vypadalo, že jí pravděpodobně byl nevěrný i během těhotenství. Vybavila si vlastní zážitek z porodu a otřásla se při představě, že by ho mělo kalit pokrytectví. Chudák Olivia. Za jak dlouho začne v duchu zpochybňovat měsíce vztahu? Oliviina nezáviděníhodná situace Alison utvrdila v rozhodnutí žít sama, ačkoli ve skutečnosti neměla na vybranou.

Ukázalo se, že tenhle nápor slz přišel z vděčnosti, protože Alison použila množné číslo. „Moc ti děkuju, že mi takhle pomáháš. Ani mě neznáš.“ To bylo pro Olivii na tom celém vůbec nejlepší. Když byla v koupelně, odolala nutkání zavolat rodičům, sestře nebo nejlepší kamarádce. Věděla, že jakmile to udělá, ne99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503461

Jane L. Rosenová bude už nikdy moct vzít svá slova zpátky. Ať je to pravda, nebo ne, škoda by byla na světě, zvlášť kdyby to řekla tátovi. Slíbila si, že se bude svěřovat jen téhle cizí ženě, dokud se celá ta hrůza nevyřeší, bez ohledu na to jak. „Vůbec mi to nevadí. Jsem ráda, že ti můžu pomoct, vážně.“ Se směsicí úlevy a vděku Olivia zavrtěla hlavou. „Řeklas té kamarádce, že on obviňuje mě?“ zeptala se s nadějí. Čím víc o tom přemýšlela, tím víc si uvědomovala, že Spencer by mohl na základě toho postu dojít ke stejným závěrům o nevěře, k jakým došla ona. Ten příběh fungoval oboustranně a on se své chování sotva snažil nějak skrývat. „Ano, řekla.“ Alison se odmlčela, protože pro ni neměla příjemnou odpověď. „Říkala, že to může být pravda, ale častější je, že ten, kdo se provinil, se snaží vyvolat zmatek.“ Olivii pohasla tvář.

Alison věděla, že člověk je nevinný, dokud se vina neprokáže, ale její kariéra ji dovedla k tomu, že často věřila opaku. Moc dobře znala pocity, které člověk má, když chce moc věřit, že je někdo blízký nevinný. Obrovsky ji litovala. „Říkala, že za ní můžeme v pondělí zajít do kanceláře, když budeš chtít.“ Zase, my. Olivia se chopila příležitosti. „Čím dřív, tím líp. V pondělí mívám chůvu. Může hlídat děti, jestli chceš.“ „Obě?“ „Rozhodně. Je to učitelka ze školky v důchodu, která má vlastní rodinu. Nejspíš by zvládla hlídat deset miminek líp než my jedno. Slibuju.“ Alison souhlasila. „Představa, že získám nějakou kontrolu nad tímhle…“ Olivia nedokázala tu myšlenku dokončit. Oči jí zase zvlhly.

100 Ukázka elektronické knihy