„No, neukázal mi právě svoje okouzlující já,“ odtušila. Hattie našpulila rty. „On má nějaké okouzlující já?“ Neměl. Ale pak si vzpomněla, jak vypadal tam na kopci s kloboukem v ruce. Upřímně. Což bylo nekonečně cennější než být okouzlující… „Tohle ti doručil jeho sluha.“ Catriona ukázala na noční stolek. Ležela na něm hromádka knížek, které tam předtím nebyly. „Byl tam i nějaký vzkaz.“ Hattie jí podala bílou obálku. „Umíráme touhou vědět, co se v něm píše.“ Dopisní papír byl silný a hladký jako lisované hedvábí. V záhlaví byl vytištěný vévodský monogram, vyvedený ozdobným zlatým písmem. Drahá slečno Archerová, Jeho Milost vévoda z Montgomery Vám přeje brzké uzdravení. Dává Vám k dispozici tyto knihy: nějakého Voltaira, Rousseaua a Locka i něco lehčího ke čtení. Pokud zatoužíte po nějaké konkrétní knize, neváhejte mě o ni požádat. Knihovna je Vám též k dispozici. Váš služebník Ramsey Annabelle podala vzkaz přítelkyním. „Přeje mi brzké uzdravení,“ oznámila jim a obrátila svou pozornost ke knihám. Voltaire, Rousseau, Locke. Všechno to zjevně byli filozofové s demokratickými idejemi. Poslední knihu, velký, těžký svazek, neznala. „Dostojevskij,“ poznamenala Catriona, „ruský román nedávno přeložený do angličtiny. Slyšela jsem, že v Londýně jde na dračku.“ 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503427