Etika versus emoce
mohla a musela celý chod oddělení zajistit sama. Moc mě to mrzelo, ale staniční sestra se na mě po vyslechnutí mé verze nezlobila. Nemůžete Můj otec byl po urologickém operačním zákroku propuštěn domů. Do nemocnice měl dojíždět na pravidelné převazy. Při první návštěvě ambulance čekal na ošetření asi dvě hodiny. Přesto, že lékař i sestra byli uvnitř a nikdo tam nebyl. Po ošetření, které trvalo pět minut, se slušně zeptal, zda by mohl chodit na převaz do spádové ambulance v našem městě. Lékař mu na to odvětil, že nemohl. Otec z toho byl podrážděný. Když tam jel na další převaz, setkal se s jiným lékařem. V čekárně se téměř neohřál a volali ho dále. Při převazu mu ten lékař sám navrhl, že může chodit i do spádové ambulance v našem městě, aby nemusel dojíždět. Otce to velmi potěšilo a domů přišel dobře naladěn. Zkrátka jde jen o přístup. Už mu můžu sbalit věci na cestu? Jednou jsem se na praxi starala o umírajícího pána. Po dobu mé přítomnosti měl vysoké horečky. Celé lůžko bylo propocené. Snažila jsem se ho dobře umýt a vše převléci. Paní ošetřovatelka mi však řekla, že dávat mu nové prostěradlo je zbytečné, že se musí šetřit. Pánův stav se zhoršoval, ale reagoval na mě. Když jsem přišla druhý den ráno, byla jsem na chodbě přítomna rozhovoru mezi dvěma sestrami. Byly od sebe asi 15 metrů a ta jedna na tu druhou v posměvačné euforii zvolala: „Už mu můžu sbalit věci na cestu?!“ Druhá jí odpověděla, že jo, a obě se tomu smály. Jak jsem po chvíli pochopila, zemřel mi ten můj pacient. Tajně jsem se pak na pokoj alespoň přišla rozloučit. Špatná dieta V deváté třídě jsem byla hospitalizovaná v nemocnici s mononukleózou. Hned na příjmu se mě ujala příjemná sestřička, která mi odebrala krev. Personál tam byl hodný. Jen si vzpomínám na nepříjemnou situaci, když při velké vizitě zjistil pan primář, že mi sestřičky daly špatnou dietu a neposkytly informační letáček o nemoci. Docela dost tam po nich před námi křičel. Bylo mi to nepříjemné. Obětavý chirurg Jako sestra v nástupní praxi jsem měla možnost sledovat práci jednoho mladého chirurga. Byl úžasně nadšený pro svou práci. Kromě řešení problémů, pro které byli pacienti přijati, dokázal aktivně vyhledávat 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503217
Příběhy ze zdravotnictví
i jiné zdravotní problémy, které měli, a účinně je řešit ve svých volných chvílích. Pacienti ho měli velmi rádi. Medik Místo vojny jsem pracoval jako ošetřovatel na civilní službě v nemocnici, nějakou dobu i na operačních sálech. Staniční sestra sálů byla starší paní. Často se tam po nás civilkářích vozila a cepovala nás jako malé kluky. Jednou si zgustla na kamarádovi, že má pořádně vydezinfikovat kolečka na vozíku. Ten kamarád měl již hotovou medicínu, byl doktor, ale neřekl nic. Druhý den jsem byl přítomen zázračnému obratu. Ta staniční se to nějak dozvěděla a přišla se mu omluvit. Spíše mu skoro lezla do zadku. Byla to celkem švanda. To je hezký krček Jako žákyně jsem se na interním oddělení starala o pacienta s jaterní cirhózou. Praskly mu jícnové varixy a ve vlasech, vousech a ústech byl potřísněn zapáchající zaschlou krví. Pán byl dezorientován a přikurtován k lůžku. Provést u něj hygienu bylo velmi náročné. Zničehonic mi při mytí zcela vážně řekl: „To je hezký krček, ten by se řezal.“ Dostala jsem velký strach, ale ustála to. Dokonce pak po mně začal plivat a nadávat mi. Sestra mu pak píchla Tiapridal a pán se zklidnil. Vytáhli mu trojcestnou sondu z jícnu a mohla jsem ho nakrmit. Byl úplně jiný, milý, hodný, poslušný. Hygienu jsme pak doladili. Když jsem odcházela, rozloučil se se mnou a za vše poděkoval. Laskavá Na oddělení jsem se starala o milého sympatického pána ve středním věku. Byl po operaci Achillovy šlachy. Vždy jsme spolu při úpravě a hygieně prohodili pár slov. Nezdá se mi, že bych se o něj nějak zvlášť starala jinak než o druhé. O to více mě překvapil dopis, který mi předala kolegyně od tohoto pána po jeho propuštění. Bylo v něm poděkování a krásný kompliment. Pán napsal, že sice neví, jak se jmenuji příjmením, ale že on si ke mně dodal příjmení Laskavá. Ocenil, že ač tak mladá, pracuji horlivě a s láskou. Dozvěděla jsem se, že pán byl nějakým výkonným ředitelem v nějaké firmě v Kutné Hoře. To ocenění mě opravdu nabilo k další službě. Děkuji Vám, pane… Rehabilitace Dědeček mé ženy prošel operací karotid, aby u něj nenastala CMP. Bohužel i přesto ho do roka CMP invalidizovala. Po stabilizaci stavu, pro99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503217
Etika versus emoce
tože měl problém s chůzí a sebeobsluhou, doporučil ošetřující lékař nemocnice další aktivní rehabilitace v LDN. Tam dědeček pobýval zhruba dva měsíce. Po každé návštěvě jsme se ptali, jak mu jde ta rehabilitace, ale pokaždé jsme dostali stejnou odpověď: „Jednou denně, a to ne každý den, se tu se mnou postaví u lůžka a uděláme pár kroků od postele k oknu. Tak mám za pět minut odcvičeno.“ Nakonec si ho babička vzala domů dříve a udělala dobře. Pokořená dáma Měli jsme jednou na oddělení na operaci zvláštní paní. Chovala se nadřazeně jako nějaká dáma. Cokoli chtěla platit, že na to má. Chodíval jsem jí jako ošetřovatel mazat záda, aby se jí po operaci ulevilo. Komunikovalo se mi s ní špatně. Ta její povýšenost mi nedělala dobře. Nemohla pochopit, že jsem jí ty záda mazal jen tak pro radost a peníze nechci. V průběhu hospitalizace jí někdo z personálu způsobil poškození špatně podanou injekcí do svalu. Paní se vytvořil absces a muselo se to drénovat, podávat ATB. V jejím chování nastal úžasný obrat. Měnila se nám před očima. Tím, jaké bolesti si vytrpěla, se proměnila k lepšímu. Stala se z ní obyčejná, pokorná, příjemná paní. Ještěže se nedozvěděla, že trpěla naší chybou. To by se zajisté nezměnila a hnala by to k soudu – a právem. Úlek Při jedné odborné praxi jsme šly s žákyňkou odebírat krev. Pacient souhlasil, ale byl nějaký nerudný. Při vpichu do žíly strašně zařval a ucukl. Strašně jsme se obě lekly. Vynadal nám, že se už nenechá píchnout, že není pokusný králík. Za mě jako za vyučující bylo vše v pořádku, žíla byla hezká a byly jsme správně. Ten výbuch zlosti nás ale obě omráčil. Bylo to velmi nepříjemné. Panička Na jedné praxi jsem chtěl vyhovět pacientce, která byla propuštěná a odcházela již domů. Poprosila mě, zda bych jí ještě změřil tlak. Ochotně jsem jí vyhověl a oslovil procházející žákyňku: ,,Změř, prosím Tě, paní… (vypadlo mi jméno, a tak jsem ve zmatku dořekl) …čce tlak.“ No, teda vyznělo to hrozně – paničce. Paní se na mě podívala, co jsem to za hulváta. Já už jsem ve studu nedokázal nic napravit. Odešel jsem proto rychle pryč. Dodnes se za to stydím.
100 Ukázka elektronické knihy