Etické problémy a dilemata v ošetřovatelské praxi (Ukázka, strana 99)

Etické problémy a dilemata v ošetřovatelské praxi

Nevyžádaná eutanazie je jedna ze dvou variant aktivní eutanazie.

Jde o situaci, kdy pacient není schopen předepsaným způsobem sám požádat o provedení eutanazie. Do popředí se dostává předpoklad, že pokud by pacient mohl, tak by s ní souhlasil.

Nedobrovolná eutanazie představuje druhou variantu aktivní eutanazie. Je opakem nevyžádané eutanazie, to znamená, že je na jedné straně nevyžádaná a jednak nechtěná, protože nelze validně určit, zda by pacient souhlasil nebo nesouhlasil s eutanazií.

2. Pasivní eutanazie se častokrát vysvětluje nejednoznačně, a proto se vedou diskuse o tom, aby se tento pojem vůbec nepoužíval.

Nejednoznačnost spočívá v úmyslu a cíli pasivní eutanazie. Obecně je definována jako přerušení léčby nebo neposkytnutí lékařských technik a nepodání umělé výživy, nebo podání léků, které zkrátí život (Cehelská, 2015).

Asistované suicidium (asistovaná sebevražda) je termín, který je úzce spojen s problematikou eutanazie. Latinské slovo suicidium je odvozeno od slov „sui“ což znamená „sebe“ a „ceadere“ což znamená zabít – tedy zabití sebe sama. Pacient žádá lékaře o radu, jak má ukončit svůj život, přičemž lékař ani žádná jiná osoba nesmí provést asistovanou sebevraždu za pacienta. Pouze sám pacient si může aplikovat smrtelnou dávku léku, která byla předepsána lékařem. Tento způsob eutanazie využívají spíše onkologičtí pacienti trpící nesnesitelnými bolestmi (Kutnohorská, 2007).

8.6

Eutanazie v České republice

V České republice je eutanazie spolu s asistovanou sebevraždou považována za trestný čin. Z etického hlediska jde o odporování Hippokratově přísaze, v níž se uvádí, že lékař má pacienta léčit a chránit jeho život. V etickém kodexu České lékařské komory je jasně napsáno: „Lékař u nevyléčitelně nemocného a umírajícího účinně zmírňuje bolest, šetří lidskou důstojnost a zmírňuje utrpení. Vůči neodvratitelné a bezprostředně očekávané smrti však nemá být cílem lékaře prodlužovat život za každou cenu. Eutanazie a asistované suicidium nejsou přípustné,“ (Cehelská, 2015, s. 87).

Legalizace eutanazie představuje společenský problém, který má mnoho horlivých zastánců, stejně jako důsledných odpůrců. Zastánci eutanazie používají argumenty práva na sebeurčení, zatímco odpůrci, 98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503214

Etické problémy a etická dilemata v procesu umírání

jimiž je zejména církev a věřící, argumentují posvátností lidského života. Právě z tohoto důvodu je velmi pravděpodobné, že celospolečenská polemika o eutanazii se nikdy neshodne na jednom názoru (Cehelská, 2015).

8.7

Eutanazie ve světě

Úvahy o umírání, smrti a s tím spojené související postoje k problematice eutanazie nejsou jen akademickým tématem diskuse o lidské svobodě a legislativních normách a také ji nemůžeme redukovat jen na tematiku o úctě k životu. Jde o globální etický, morální, právní, medicínský a náboženský problém dotýkající se životních zkušeností a lidské zralosti, která častokrát odhaluje pravý opak – nezkušenost v oblasti umírání a neorientovanost ve fázích umírajícího člověka.

V Evropské unii (EU) k problematice eutanazie zaujímají jednotlivé země různé postoje. V některých zemích EU je eutanazie při dodržení určitých kritérií legální, a to v Nizozemsku (od roku 1994) nebo Belgii (od roku 2001). Právní úprava „práva na smrt“ vždy zavazuje lékaře, který ukončil život pacienta tímto způsobem, aby byla tato skutečnost neprodleně oznámena veřejnému žalobci. V ostatních státech EU se aktivní eutanazie považuje za vraždu a důraz se klade na ochranu lidských práv, mezi která patří i právo na život. K těmto zemím patří i Slovenská republika. V některých mimoevropských zemích je eutanazie legalizována, například v amerických státech Oregon, Texas, Washington, nebo i v Japonsku (Magurová, 2015).

Eutanazie ve vybraných zemích Evropské unie Ve Slovenské republice je podobně jako i v jiných státech sebevražda nebo její asistence trestným činem. Slovenská právní úprava je podobná české. Slovensko i Česko přinesly v tomto případě shodné předpisy a stejnou judikaturu. Ke změně došlo na Slovensku v roce 2005, kdy byl schválen nový trestní zákoník a zavedeny nové skutkové podstaty trestných činů. Změnilo se materiálně-formální chápání trestného činu na formální (Sádovský, 2007). V trestním zákoně (2005) v § 145 se píše: (1) „Kdo jiného úmyslně usmrtí, bude potrestán odnětím svobody na patnáct až dvacet let.“ 99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503214

Etické problémy a dilemata v ošetřovatelské praxi

Eutanazie může být přirovnána k formě sebevraždy a to je v trestním zákoně Slovenské republiky v § 154 definované následovně: (1) „Kdo jiného pohne k sebevraždě nebo jinému k sebevraždě pomáhá, pokud došlo alespoň k pokusu o sebevraždu, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři roky.“ (2) „Odnětím svobody na tři léta až osm let bude pachatel potrestán, jestliže čin uvedený v odstavci 1: a. spáchá závažnějším způsobem jednání, b. na chráněné osobě, nebo c. ze zvláštního motivu,“ (Cehelská, 2015, s. 52).

V právním pořádku Slovenské republiky neexistuje právní úprava možnosti předčasného ukončení života pacienta. Slovenská republika jako členský stát Evropské unie bude muset dříve či později zaujmout určité stanovisko k problematice legalizace eutanazie.

V Nizozemsku je eutanazie charakterizována jako úmyslné ukončení života nemocného na jeho duplicitní žádost. Může být realizována samotným pacientem nebo za pomoci jiné osoby. Přitom ale musí být použita následující kritéria: • Žádost musí pocházet jen od pacienta a musí být svobodná a chtěná.

• Pacientova žádost musí být dobře zvážena, pevná a nezvratná.

• Pacientovi musí jeho stav způsobovat nesnesitelné utrpení bez perspektivy zlepšení.

• Eutanazie musí být poslední opatření; v úvahu musí být vzaty a hledány všechny alternativy ke zmírnění pacientovy situace.

• Eutanazie musí být provedena lékařem.

• Lékař musí stav konzultovat s jiným nezávislým lékařem, který má zkušenost v této oblasti (Ptáček, Bartůněk, 2016).

V Belgii je eutanazie legalizována od roku 2002. V trestním zákoně z roku 1867 není uvedena „skutková podstata trestného činu účasti na sebevraždě“. Samotná sebevražda je považována za beztrestný čin. Účast na sebevraždě není považována za trestný čin v případě, že jde o projev svobodné vůle. Provedená eutanazie se oznámí speciální komisi, která následně přezkoumá, zda lékař, který provedl eutanazii, postupoval v souladu s belgickým právem. Speciální komisi tvoří lékaři, profesoři, právníci a lidé, kteří jsou v přímém kontaktu s nevyléčitelně a těžce nemocnými (Bilasová, 2008).

100 Ukázka elektronické knihy