z Valašského Meziříčí do osvětlovací kabiny a nechal si vystrčit sluchátko okénkem do hlediště, aby slyšel, zda se diváci smějí. Jirák od něho měl dobré rady. Vždycky když bude na jevišti mrtvo, vypij popelník – to vždycky zabere! Nebo upadni! To jsou pomůcky, kterými si pomáhá dobrý herec, když komedie vázne. O přestávce přišel za mnou do šatny Milan Lasica. Tak co, Milane, jak se ti to líbí? Dobrý, viď? přidala se Helena. No… je to takové čudné, povídá Lasica. Něco podobného jsem ještě nikdy neviděl! Možná, kdybych to viděl víckrát, tak bych pochopil, o čem to vlastně je…! Ale hlavně když se diváci smějou! V druhé polovině jsme trochu škobrtli. Ota Jirák v rozrušení zapomněl, že ho před přestávkou Jirka Růžička zapíchl u kapličky na Chlumu a připletl se do milostné scény mezi Havelkou a Helenou. Chvíli bezradně postával u pařezu rudna hanbou, až si ho Havelka všiml a pohotově zvolal: Tak ty nemáš ještě dost? Přerušil něžný milostný dialog a znovu ho zabil. Vyvedlo ho to ale tak z konceptu, že v rozrušení zabil také mě, čímž ohrozil děj posledního jednání. Při přestavbě jeviště před finálem jsme seděli skleslí v šatně. Co si počneme, povzdychla Andrea, když je hlavní hrdina mrtev? Měla pravdu. V závěru hry mám zabít vůdce loupežníků na Chlumu Kusta a vzít si za ženu svoji vlastní sestru, statečnou Bibiánu. Nějak si s tím poraď, nechala mě v tom Helenka, ty seš autor hry! My hrajem dál… my to nezvorali! A hráli. Spásný nápad přišel v poslední chvíli. Vešel jsem na scénu v okamžiku, kdy bezradný Jirka zpíval už podruhé Když jsem šel na půdu pro hrábě, a vesele povídám: Tak ty si myslíš, zlosyne, žes mě zabil? Ohó… chyba lávky, měl jsem v kapse občanku! Rána se po ní svezla! Tumáš! Zabil jsem ho. Jirka se svalil – nádherně smrtelně chroptěl – a skvěle navázal: Mám smůlu… já ji nechal doma! Umírám! Dobře ti tak, chytla se Helenka. A ještě padesát korun pokuty! Vzal jsem si rychle Helenu za ženu a byl konec. Nejúspěšnější hra minulého roku úspěšně skončila. Hráli jsme tři a půl hodiny! Komedie dlouhá jako Valkýra byla na světě! 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503061
Deset minut jsme se děkovali. Ředitel Vodička měl pravdu – pane Čech, vy jste blázen! Je to fakt, kdybych nebyl blázen, tak by nebylo ani Čechovo prozatímní divadlo, ani Loupežníci na Chlumu. Dnes, po pěti letech, na to s úsměvem vzpomínáme. Loupežníci na Chlumu měli už 500 repríz a budeme je hrát pořád, i když už máme lepší komedie. Protože – jak říkal Jan Werich – komedie, na kterou choděj pořád lidi, se nestahuje! A lidi zaplať pánbu choděj! Co si vlastně může divadelní autor a ředitel v jedné osobě víc přát? I když je tak trochu blázen. Ještě – když dovolíte – jeden citát, pro změnu Ctibora Turby: Jsou to blázni, kdo dělají svět zajímavým! Spi klidně, Josefe Kajetáne Tyle! JSEM ZDE!
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503061
Slovanské tance MYČKA SLOVO DĚLÁ MUŽE KOMICKÉ ČÍSLO ROZDÍL MEZI PROFESIONALISMEM A AMATÉRISMEM ODKAZ SAPÉRA VODIČKY
Ukázka elektronické knihy