Konec punku v Čechách
1. 3. 2016
Byla to docela zajímavá komunita. Takový žižkovský underground. Na střeše záchodků u hospůdky na Parukářce, správně Vrchu sv. Kříže, se střídala jedna kapela za druhou – jednou přišel i Vladimír Mišík. Vůdčím duchem tu byl „Jarda Švec – umělec“, který to dotáhl až do textu písničky Známka punku od Visacího zámku. Chodil sem také jeden italský muzikant, Domenico. Zpíval ve své rodné řeči sloky o pražském Žižkově, kde bydlel a kde si jednoho dne vzal život skokem z okna. Publikum tvořili kunsthistorici i alkoholici (často v jedné osobě). Spořádaní občané si na ně stěžovali, že ruší jejich klid. Časem se z punkové „Paruky“ stal úhledný park s nóbl hřištěm pro děti, oddechová zóna pro matky s kočárky a joggující obyvatele přilehlých luxusních apartmánů. V místech bývalé kapslovny, kam kdysi chodíval Mácha za svou Lori, vyrostly domy pro horních deset tisíc.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503039
Putyka na vyhlídce se držela zuby nehty – nyní však radnice Prahy 3 schválila „manuál stanovující místo, čas, četnost, rozsah i sílu decibelů“ pro park Parukářka. Krásně to ladí z novou vyhláškou o pouličním hraní, podle níž se v pražských ulicích nesmí hrát na bubny, saxofon a dudy! Hlavně klid! Tak zní motto každé normalizace. Budeme tedy tiše sedět a krmit ptáčky. I když to se už vlastně také nesmí.
101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503039
Dobrý pivo, špatnej vkus
10. 3. 2016
Před časem se mi zastesklo po atmosféře školních let, kdy jsem prošmejdil kdejaký žižkovský dvorek, lezl po vyučování do otevřených bunkrů na Parukářce a na Olšanech nakukoval do rozpadlých hrobů českých obrozenců. Vydal jsem se proto s kamarádem do samého středu Žižkova, znovu nasát náladu téhle plebejské čtvrti. Zapadli jsme do malinké hospody v srdci náměstíčka pojmenovaného po místě upálení Mistra Jana Husa. Točili tam pivo, které jinde nemají. V rohu stál gramofon a štos elpíček. Jsme tady dobře, řekli jsme si a s napětím sledovali barmana, jak jde k přístroji, vytahuje desku, dává ji na talíř, pokládá na ni přenosku… „Nic ve zlým proti turistům, když se sem chtěj podívat, jenže není možný tady žít a tady pracovat. Co to bylo za ránu, kdo nám to sem z palmy spad? Černý oči, černý tělo, to není můj kamarád!“ Skupina Orlík, rok 1991, album Demise. Vydavatelství Monitor EMI. „Bílá
102 Ukázka elektronické knihy