plášť, dvě sukně, prošívaná spodnička, pár mušelínových košilek. Vesta s rukávy a tři páry kalhot, pár vysokých bot. Splývavá noční košile z bavlny. Všechno v různých velikostech a v různém stavu. „Kde se to vzalo?“ divila se Ada. Sbírka to byla tak úžasná, že zapomněla, jak hrozně se před chvilkou bála. Evered už si zul tatínkovy boty a natahoval si punčochy a pár bot, které našel v truhle. „Myslim, že nám to spadlo rovnou z nebe!“ jásal. Ada si natáhla přes kamaše prošívanou spodničku a vyzkoušela si dvě nebo tři sukně, aby viděla, jak jsou jí dlouhé, ale nakonec to všechno svlékla a místo toho se rozhodla pro kalhoty. Zvedla vestu a podívala se na Evereda. „Já se chystám na to, co má na sobě ten chlap,“ řekl jí Evered a kývl hlavou k židli v rohu. „Klidně si ji vem.“ Kabátec byl Adě o polovinu delší – šos měla až pod kolena a ruce utopené v rukávech. Rukávy si ale dvakrát ohrnula a byla s ním spokojená. Uložila tulení kamaše a oba pravé střevíce do truhly a natáhla si hnědé rybářské boty, z nichž se právě vyzul bratr. Evered mezi těmi poklady objevil černý třírohý klobouk a hodil jí ho, z legrace, ale Ada si ho bez mrknutí oka nasadila na hlavu. „Vypadáš v tom jak nějaká tetička,“ oznámil jí bratr. Ada se s radostí poplácala po hrudi a po bocích a v jedné z kapes přitom narazila na něco tvrdého. Vylovila odtud knížku v plátěných deskách na papíře s nerovnými okraji. Klekla si vedle ní na podlahu u lucerny a listovala stránkami, které byly většinou rozmočené a pak zase uschlé, takže byl papír hrbolatý a některé listy zůstaly slepené dohromady. „Připomíná mi Kostelníkovy účetní knihy,“ řekl Evered. Ada si vzpomněla na knížku, ze které Kostelník předčítal nad hroby. „Třeba je to Bible.“ Evered zavrtěl hlavou. Ukázal na písmo psané inkoustem a na prázdné stránky na konci. „Do takovýhle jsem dělal svoje znamení na Naději,“ prohlásil. „Ptačím brkem.“ 104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS502958