Jednou odpoledne se Theo opíral o jednu z předních výloh obchodu a přes kordon diváků pozoroval dění na place. Odehrávalo se tam něco mezi vousatým hercem převlečeným za policejního důstojníka a mladou ženou v kabátě se vzorem kohoutí stopy, která ho o něco úpěnlivě prosila, prosila a prosila, až se nakonec rozběhla pryč a ukradla mu auto. Po celou dobu akce režisérka a kameramani sváděli nekonečný boj se scénou. Kameraman co chvíli něco zamumlal a režisérka vykřikla „Vystřihnout!“ a chvíli spílala monitoru. Problém byl v hejnech ptáků slétajících se na obloze. Ve shromážděních orlů, v hejnech buřňáků stoupajících a klesajících v dlouhých řadách mezi nízkými mraky jako poletující copy a míhajících se v obrazu kamery. Jejich masová přítomnost působila zlověstně, jako varovná návštěva z jiného světa. Při filmování nemůžete dopustit, aby se na obloze nad hlavou hlavní postavy sletovaly tisíce ptáků. Bylo to příliš rozptylující. Bylo to příliš symbolické. Nepůsobilo to realisticky. „Vystřihnout!“ zvolala režisérka a štáb změnil úhel kamery tak, aby zabírala méně skutečného světa a víc realisticky představované iluze. Když už Theo viděl tu ženu ukrást policejní auto potřetí, rozhodl se pozorovací stanoviště opustit. Na okamžik se zastavil na prahu obchodu, kde kolem něj procházeli zákazníci obtěžkaní nákupními taškami a lepenkovými krabicemi, s cyklistickými helmami a slevovými letáky v jedné ruce a druhou rukou šátrající v kapsách po telefonu nebo klíčcích od auta. Nikdo z nich si ho nevšiml, ale u zaměstnanců si tím už nebyl tak jistý. Na vzdáleném konci řady pokladen stála na stráži Esther, jedna z vedoucích. Zdálo se, že její pozorný pohled zaznamenal jeho siluetu. Ode dne, kdy Hanna vyhrála svou sázku, byl Theo přesvědčen, že cítí v chování personálu obchodu změnu. Nové bohatství rodiny zdůraznilo propast mezi majiteli Potravin K a jejich zaměstnanci, mezi pracujícími a milionáři. Ta propast tam byla vždycky, ale nikdy se nezdála tak velká jako teď; nakonec téměř všichni členové rodiny Potirisových bydleli přímo nad obchodem, trávili v něm většinu každého pracovního dne a z vlastní zkušenosti věděli, jaké to je, dlouhé hodiny v sýrové komoře okrajovat plíseň z mozzarelly. Dokud nikdo z nich nezbohatl, rozdíly mezi těmito dvěma skupinami všichni vnímali jako záležitost přidělených rolí a přijímaných závazků. Theovi to takhle vyhovovalo – žít 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS502945