98
robyn
neeley
•
blázzznivé
námluvy
A měl pravdu. To zanedbané místo brzy ožilo tisíci světélek. Cassie se zadívala na nyní zorané pole, kde parkovaly dva traktory. Tam už světlušky sotva budou vidět. Tak možná jinde… „Cassie, jsi připravená?“ Ohlédla se na Hanka s Bobem, kteří se vynořili dole pod schody. Hank nesl papírovou tašku, z níž vyčuhovala dlouhá dřevěná násada. Bob se soustředil na cosi v mobilu. „Na co připravená?“ Cassie sešla po schodech a stanula vedle nich. „Na vaši inauguraci.“ Hank nadzvedl tašku. „Všechno potřebné mám tady.“ Inaugurace? Bože, bylo i tohle v jeho poznámkách? Proč se jí o tom Darla nezmínila? „Na to jsem se měla nějak připravit?“ „Není třeba,“ zavrtěl Hank hlavou. „Provedu vás tím. A Bob se postará o živý přenos na sociální sítě.“ „Sociální sítě,“ opakovala Cassie zmateně a pohlédla na Boba, který usilovně klikal na něco v mobilu. „Nerozumím.“ „Budeme to přenášet on-line. Lidi už se začínají připojovat.“ Bob si zvedl telefon před obličej a začal mluvit: „Ahoj, Micku. Dík, že nás sleduješ, a nezapomeň, že mi dlužíš oběd.“ Hank mávl na Cassie, aby šla za ním. „Všechno jsme nachystali vzadu za domem.“ Cassie silně znejistěla. Za domem bylo dost podivné místo na inauguraci, vlastně kdekoli na farmě. Proč to neudělají ve všední den na městské radnici? „Darla s Madison s námi nepůjdou?“ „Ne, jen by se pletly. Darla má vždycky moc otázek a Madison chce být sama středem pozornosti.“ „Aha.“ Cassie ještě okamžik váhala a pak se vydala za Hankem. Možná je to příležitost lidem oznámit, že i letos budou pokračovat v projektu Bee You. Protože ještě
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS502936
99
robyn
neeley
•
blázzznivé
námluvy
nevěděla, jaké téma zvolit, mohla by jen říct, že se budou konat nové akce a že detaily sdělí později. Možná by její mluvčí k tomu chtěl připravit nějaké prohlášení. „To je něco jako přísaha na bibli při prezidentské inauguraci?“ zeptala se. „Něco podobného,“ zamumlal a hluboké vrásky kolem očí se mu přitom posunuly výš. Cassie se na něj pozorněji zadívala. Vážně se právě pousmál? Znělo to rozhodně jinak než obvykle. Možná ji přece jen nakonec vezme na milost… Obešli roh domu, Hank se zastavil a ukázal před sebe. „Tohle je speciální místo na inauguraci v Honey Springs stylu.“ Co má tohle znamenat? Zadívala se, kam ukazoval. Ach ne. Strnula na místě, protože asi deset metrů před sebou uviděla čtyři dřevěné bedny jasných barev. Strach jí sevřel hrdlo jako ledová pěst. „Tohle jsou snad…?“ vypravila ze sebe sotva slyšitelně. „No ano, úly.“ To už jí srdce bušilo na poplach před nastupujícím záchvatem paniky. „Myslela jsem, že včely chováme na západní straně.“ Hlavně dost daleko od lidí. „To jo,“ přikývl Hank. „Tyhle čtyři úly jsme sem přesunuli dnes odpoledne.“ „Na inauguraci?“ zeptala se, ale nehýbala se z místa. „Jasně. Žádná bible, jen včelky.“ Hank se zazubil. „Přesně čtyři tisíce.“ Čtyři tisíce! To se sem snad slétnou všechny včely z města? „To je tedy čest,“ zamumlala. Ne, tohle nemůže být pravda. Pokusila se trochu zklidnit, zatímco Hank přešel k úlům a zdálo se, že u prvního, světlemodrého, něco kontroluje. „Neměl by tu být Nick?“ zavolala na něj a udělala několik kroků kupředu. Nebo prostě jakýkoli včelař.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS502936
100
robyn
neeley
•
blázzznivé
námluvy
„Né, my to s Bobem zvládneme. Možná ani žádnou včelu neuvidíte. Takhle pozdě už moc nevylézají. Jsou to ranní pracantky.“ Hank se natočil ke svému parťákovi. „Máš to připravené?“ „Tři minuty do vysílání,“ oznámil Bob a zase promluvil do kamery telefonu. „Zatím nás sleduje pět set lidí. Nazdar, Bridget, to je nový účes na té profilovce?“ Tiše hvízdl. „Moc ti to sluší, děvče.“ Cassie se zhrozila. Pět set lidí? Měla dojem, že jí nohy vrůstají do rozměklého trávníku. Jestli nevystoupí, všichni ti diváci to poví svým přátelům. Celé město se doví, že to nezvládla. Přemohla se tedy a těžkým krokem došla až k Hankovi. Bude to v pohodě. Tohle určitě není ten správný okamžik, aby se přiznala, že má ze včel panickou hrůzu. Ani tehdy před lety se k úlům raději vůbec nepřibližovala. I toho večera, kdy se Nick objevil na verandě v kukle, s ochrannými pomůckami i pro ni, mu zabouchla dveře před nosem a odmítla vyjít, dokud neslíbil, že ji vezme někam jinam. Ani ve společnosti svého miláčka nedokázala překonat strach z míst, kde by mohla dostat žihadlo. Musí existovat způsob, jak se z toho dostat. Mysli, Cassie. Nebude přece starostkou dlouho. Je tenhle okázalý obřad vážně nutný? „Víte, Hanku…“ Hank se zastavil u stolu, kam postavil papírovou tašku, z níž vytáhl úzkou dřevěnou hůlku. „K čemu to je?“ „Na nabírání medu,“ zamumlal. Ale jděte. Cassie opět o krok ustoupila. „Promiňte, co že to je?“ „Naberete s tím trochu medu z úlu.“ Klepl klackem do toho modrého. „Tenhle má nahoře malý otvor. Tím hůlku prostrčíte a zase ji vytáhnete.“ Cassie na Hanka omámeně zírala. On se snad zbláznil. „To neudělám.“
Ukázka elektronické knihy