ANNIE BURROWSOVÁ
„Proto vás neuvedli ke dvoru a přišla jste o sezonu v Londýně?“ Sofia přikývla. „Abych pravdu řekla, od ohňostroje mě nespustili z očí. Když jste mě pozval na vyjížďku, byl to pro ně šok. Stejně tak jako pozvání na tuhle…“ Sofia znechuceně nakrčila nosík, „volbu nevěsty, nebo co to je.“ „Je to příležitost vás poznat,“ řekl Oliver na svou obhajobu. „A s vámi několik dalších mladých dam, které by mohly připadat v úvahu. Můžeme se tu seznámit lépe než v příliš formálním londýnském prostředí.“ „Předpokládám tedy, že je všechny budete bez doprovodu brát na procházky po svém panství,“ poznamenala Sofia suše v narážce na svou vlastní situaci. „To rozhodně ne,“ prohlásil Oliver rázně, načež zamířil k brance na druhém konci zahrady. V duchu si připojil dovětek, že kterákoli jiná by takové situace zneužila. Zcela bez skrupulí. Když Oliver Sofii otevíral branku, zničehonic si uvědomil, že mezi nimi panuje stejná míra vzájemné důvěry. Sofia by ho nikdy nekompromitovala, aby ho vehnala do manželství, stejně tak jako on by nikdy nevyzradil, s čím se mu svěřila. Než se o tom stačil zmínit, Sofia zahlédla budovu s psími kotci, rychle zamířila tím směrem a nechala ho pár kroků za sebou. Nejspíš ji pohánělo hlasité ňafání jejího milovaného psíka, které i Oliver dokázal rozlišit mezi hlubším štěkotem svých loveckých psů. Správce psince Barnese nebylo nikde vidět, Oliverovi však bylo jasné, že psíka slečny Underwoodové umístil do samostatného kotce. Sofii dovedlo vytrvalé Sněhurčino štěkání až k malému výběhu na samém konci. Sama si jej otevřela, vběhla dovnitř a padla na 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS502373