ANNIE BURROWSOVÁ
„Proto vás neuvedli ke dvoru a přišla jste o sezonu v Londýně?“ Sofia přikývla. „Abych pravdu řekla, od ohňostroje mě nespustili z očí. Když jste mě pozval na vyjížďku, byl to pro ně šok. Stejně tak jako pozvání na tuhle…“ Sofia znechuceně nakrčila nosík, „volbu nevěsty, nebo co to je.“ „Je to příležitost vás poznat,“ řekl Oliver na svou obhajobu. „A s vámi několik dalších mladých dam, které by mohly připadat v úvahu. Můžeme se tu seznámit lépe než v příliš formálním londýnském prostředí.“ „Předpokládám tedy, že je všechny budete bez doprovodu brát na procházky po svém panství,“ poznamenala Sofia suše v narážce na svou vlastní situaci. „To rozhodně ne,“ prohlásil Oliver rázně, načež zamířil k brance na druhém konci zahrady. V duchu si připojil dovětek, že kterákoli jiná by takové situace zneužila. Zcela bez skrupulí. Když Oliver Sofii otevíral branku, zničehonic si uvědomil, že mezi nimi panuje stejná míra vzájemné důvěry. Sofia by ho nikdy nekompromitovala, aby ho vehnala do manželství, stejně tak jako on by nikdy nevyzradil, s čím se mu svěřila. Než se o tom stačil zmínit, Sofia zahlédla budovu s psími kotci, rychle zamířila tím směrem a nechala ho pár kroků za sebou. Nejspíš ji pohánělo hlasité ňafání jejího milovaného psíka, které i Oliver dokázal rozlišit mezi hlubším štěkotem svých loveckých psů. Správce psince Barnese nebylo nikde vidět, Oliverovi však bylo jasné, že psíka slečny Underwoodové umístil do samostatného kotce. Sofii dovedlo vytrvalé Sněhurčino štěkání až k malému výběhu na samém konci. Sama si jej otevřela, vběhla dovnitř a padla na 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS502373
HLEDÁ SE VÉVODKYNĚ
kolena, aby byla svému psímu miláčkovi blíž. Sněhurka se k ní nadšeně vrhla a slečna Underwoodová se šťastně zasmála, když jí pejsek olízal tvář. Oliver díky tomu poznal, jak si asi připadá páv, když se jeho hnědá slípka raději popelí v prachu a zobe zrní, než by se obdivovala jeho velkolepé parádě. Přímo cítil, jak jeho vlastní ocasní pera plihnou a opadávají. Jeho titul, pozemky ani majetek pro Sofii nic neznamenaly. Zajímala se jen o ten malý chumáč srsti. O pejska, kterému svěřovala svá trápení, naděje a touhy. I když byla pravda, že něco málo svěřila už i Oliverovi. „Víte,“ řekl a volným krokem přistoupil o něco blíž, odhodlaný nenechat se zastínit psem, „nezval bych vás sem, kdybych si nemyslel, že jste titulu vévodkyně hodna.“ Vzhlédla k němu přes rameno, rty sešpulené. „Nechci být neuctivá,“ pravila zcela neuctivým tónem, „ale už nějakou dobu mám co dělat, abych se vyhnula sňatku s mužem, který si myslí, že bych za poctu, že mě vůbec vzal v úvahu, měla být hluboce vděčná.“ Oliver se v duchu chytil za nos. Už zase si čechral své paví peří, místo aby použil rozum. Nakonec ale nebylo nijak překvapivé, že je tak neohrabaný ve své snaze přimět ženu, aby v něm viděla jeho samotného, a nejen na odiv stavěné honosné peří. Nebyl nijak hezký. Stačil mu jediný pohled do zrcadla, aby se o této skutečnosti ujistil. Také asi na své okolí nepůsobil zrovna příjemně, soudě podle toho, jak se lady Margaret ošívala, kdykoli pohlédl jejím směrem. A přece se od chvíle, kdy dospěl do věku, v němž pro něj začaly být atraktivní, ženy 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS502373
ANNIE BURROWSOVÁ
předháněly ve snaze upoutat jeho pozornost. Zbylé čtyři dívky, které zanechal ve společnosti jejich rodičů v přijímacím pokoji, patrně omdlívaly nadšením, když dostaly pozvánku na Theakstone Court. Byl si jistý, že by kterákoli z nich udělala všechno na světě, aby se mohla stát jeho vévodkyní, včetně lady Margaret, jež se musela hodně snažit, aby se nepoznalo, že ji vévoda ve skutečnosti děsí. Na druhou stranu taková slečna Underwoodová… „Co přesně byste tedy chtěla od manžela, když ne titul a bohatství, které nabízím já?“ Sofii přelétl po tváři zasněný výraz, vzápětí však pohasl, jako by si jej setřela kapesníčkem. „Inu, za prvé bych chtěla muže, kterému bych mohla věřit,“ řekla. Tady si Oliver mohl připsat pár bodů, protože se snad dalo říct, že mu Silvia do jisté míry věří. „Někoho, kdo je ke mně zcela upřímný.“ Ano, upřímnost jí Oliver mohl zaručit. Otázka však zněla, zda by ji unesla. „Někoho, kdo by si mě vážil. A koho bych si mohla vážit já. Ale nejvíc ze všeho… no, to nic.“ Pokrčila rameny a obrátila se zpátky ke svému pejskovi. Oliver si vybavil její zasněný výraz a uvědomil si, že to, po čem slečna Underwoodová touží nejvíc, není připraven jí dát. Pro něco takového neměl vlohy. „Vy chcete romantiku,“ řekl opovržlivě. „Lásku.“ „A co je na tom špatného?“ „Lidé v mém postavení se nežení z lásky. Aspoň ne, pokud mají všech pět pohromadě. Takové vztahy vždycky končí katastrofou. Láska žene muže, jako jsem já, do nerovných svazků s děvečkami nebo herečkami,“ řekl a se záchvěvem lítosti pomyslel na Livvyinu matku. Bolelo ho, když se s ní rozcházel, 100 Ukázka elektronické knihy