LYNNE GRAHAMOVÁ
zabíhající pod ručník, kde se skrývala před jejím pohledem. V puse jí vyschlo. „Nic mě nerozpaluje jako ty,“ uklouzlo jí bez přemýšlení. Neřekla jsem to, že jsem to doopravdy neřekla? „Takže já tě… rozpaluju?“ vydechl Ráfík rovněž bez rozmyslu. Izzy se okamžitě zarděla a v odpověď pouze trhaně přikývla. Nastalo ticho a temně zlaté oči se vnořily do modrých jako střela naváděná teplem a ona pocítila, jak se celé její tělo probudilo a zaplavilo ji pocity, které ji uváděly do rozpaků. Prsa se jí dmula, jejich hroty ztuhly a mezí stehny jí tak hladově zahlodalo, že je pevně sevřela k sobě. Zazvonil telefon a ten zvuk na její rozpálené tělo zaúčinkoval jako kbelík studené vody. Ráfík s tlumenou omluvou sáhl po mobilu ležícím v nohách postele a Izzy se rychle odvrátila. Už odcházela do vlastního pokoje, když zaslechla, jak k ní kvapně šeptá: „V noci je v poušti zima. Vezmi si něco teplého.“ Zima a písek, pomyslela si chmurně. No bezva.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS502370