vládne. Znamenal cestu ven, na druhou stranu. Nils měl odteď úplně nové možnosti úniku. On, který se vždycky někam vytratil, najednou získal prostředek, který mu umožní zmizet daleko rychleji než kdy dřív, a ještě dál. A Benjamin stál u mopedu, pravou rukou přidával plyn a Nils na svůj stroj dohlížel jako ostříž. Benjamin pochopil, že s mopedem se všechno změní. Přinese mu definitivní samotu. A tak přidával a přidával, až motor řval, jen aby tím přehlušil vlastní zoufalství. Nils každé dopoledne vyrážel do samoobsluhy na brigádu, ale taky s sebou pak večer přivážel chuti města. Na konci směny zametal u regálů s cukrovinkami, a místo aby bonbony, které zákazníci utrousili, vyhodil, shromáždil je do pytlíku a věnoval Benjaminovi s Pierrem. Ti pytlík vysypali v kuchyni na stůl, vybrali z hromádky vlasy a chuchvalce prachu, ofoukali špínu a kamínky, vyřadili kousky, které to odnesly nejhůř, rozšlápnuté žužu banány s otisky podrážek, punčové pralinky rozpláclé jako pětikoruna. A pak upalovali s kořistí k jezeru, aby si ji mohli v klidu sníst. Stal se z toho zvyk, Nils jim donesl uválené bonbony a Benjamin s Pierrem se uvelebili na břehu, dívali se na vodu, cpali se sladkostmi a občas to zachřoupalo, zaskřípalo mezi zuby, jak kousli do kamínku, a to pak prskali a plivali do kamení a hihňali se tomu. Pierre se převlékl, posadil se vedle Benjamina a díval se s ním, jak Nils odjíždí. Bratr se připravoval na cestu. Nasadil si helmu, která mu byla moc velká, zapružil o sedlo, jestli jsou pneumatiky dostatečně dohuštěné. Vložil obálku do igelitky, připevnil ji na nosič a otec zkontroloval, jestli pořádně drží. Potom se rozjel do světa.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS502240