2. 1. 2019 Předsevzetí A ty si nedáváš předsevzetí? Já musím toto, tamto, tamhleto. Naučit se pět nových jazyků. Obcestovat svět. Našetřit. Zhubnout třicet kilo. Nabrat svaly. Chodit do posilovny. Chodit do divadla. Najít si lepší práci. Být šťastný. V tomhle roce už doopravdy. Zapsal jsem si to do diáře. Motivační citáty. Proměny. Fotky. Prostě musím. Ne. Nemusíš. Nemusíš vůbec nic z toho. Nemusíš. Můžeš. Až přijde ten správný čas. Až si to v tobě všechno sedne. Až budeš opravdu chtít. Potom můžeš. A půjde to. A možná si tím ušetříš pár pádů a zklamání z toho, že to nevyšlo. Všechno má svůj čas. A nejde to vynutit daty a milníky roku.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501964
Nemusíš zrovna teď. Máš dalších 363 dní v tomhle roce, potom dalších 365 v tom následujícím a tak dál a dál. Máš spoustu let. Spoustu příležitostí. Každý den je příležitost. Úplně každý.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501964
6. 1. 2019 Strach Mám strach. Bojím se. Co když? Co kdyby? Přijde mi, že strašně často postrádáme ve svých obavách, které jsou nejrůznějšího charakteru, nějaký malý proužek světla na konci tunelu, který by je dokázal prorazit. Nějakou malou berličku, o kterou bychom se mohli opřít. Jenže. To by bylo potřeba nejdřív někomu o našem strachu říct. A to je ten kámen úrazu. Bát se, když jste malí, je normální. Patří to k dětství, stejně jako věřit v to, že dárky nosí Ježíšek a děti se objevují na světě tak nějak samy. Ale když už jste velcí, neměli byste se přece ničeho bát. Dobrá blbost. Já se třeba něčeho bojím skoro každý den. Řekla bych, že mám dva druhy strachů – krátkodobé a dlouhodobé. Ty krátkodobé jsou vázané na určitou situaci a často docela rychle pominou. Ty dlouhodobé pak většinou souvisí s budoucností, s tím, jak jsem schopná zvládnout různé věci, s očekáváním a požadavky, které na sebe kladu. Bojím se. Protože je to normální. I když už nejsem malá.
100 Ukázka elektronické knihy