„Všichni divně smrdíme,“ zakřenila se Chantel. „Jsme na festivalu.“ Tim se podíval na telefon. „Zbytek kapely má zvukovou zkoušku. Jdeme, Simone.“ Zvedli se k odchodu. „Nevím, jestli se stihneme vrátit před koncertem. Kdyby ne, tak v devět v Bacardi stanu.“ „Budeme tam,“ odpověděla Amy. „S čistými vlasy,“ dodala Chantel. „A vyžehlenými.“ „A se Spikem,“ zamumlala Amy a protočila oči.
Amy stála úplně vpředu. Bylo dobře, že tam s Chantel přišly dřív, protože stan byl plný. Skoro nevnímala kapely, které hrály před Timem. Byla kvůli němu příšerně nervózní. Podívala se na dav lidí za sebou. Tohle byl největší koncert, jaký kdy Timova kapela měla. Kluci přišli na pódium za jásotu publika. Nebylo moc pravděpodobné, že by je někdo předtím slyšel hrát, takže to muselo být tou festivalovou horečkou a nadšením. Všimla si, jak se Tim dívá do publika, oči vytřeštěné nad jeho velikostí. Pak ji zahlédl a usmál se. Chantel jí stiskla ruku. Když kapela začala hrát, Amy si něco uvědomila. Ve stanu stála spousta posluchačů, ale byla to ona, komu Tim zpíval. Jenom jí. Cítila, jak jí prostupuje štěstí. Nejdřív hráli optimistické skladby, pak zpomalili a zahráli Amyinu oblíbenou píseň Po setmění. Na chvíli se přestala dívat na Tima a otočila se, aby pohlédla na ostatní publikum. Skákání ustalo a lidé stáli jako zhypnotizovaní. Pak někdo vytáhl zapalovač a začal s ním mávat ve vzduchu v rytmu hudby. Najednou se všude objevily malé plamínky. Amy se znovu zadívala na Tima. Ještě nikdy nevypadal tak šťastně. 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501963
„Tohle stojí i za ty příšerný záchodky a sprchy!“ zakřičela Chantel, vytáhla zapalovač z kapsy a mávala jím. Dokonce i Spike se pohupoval do rytmu hudby a objímal Chantel kolem ramen. Amy přikývla, oči upřené na Tima. „Je to perfektní,“ odpověděla.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501963
KAPITOLA PÁTÁ
„Dobré ráno, madam. Dnes máme krásný den. Vane příjemný západní vítr.“ Amy zdvořile kývla na staršího muže, který jí otevřel dveře, jakmile bzučák signalizoval uvolnění zámku. Měl na sobě kapitánskou čepici a námořnické sako. Postavil se stranou a rukou předvedl rozmáchlé gesto. „Dámy mají přednost, samozřejmě. Přeji vám příjemnou návštěvu.“ Zasalutoval, a jakmile vstoupila, vyklouzl ze dveří. Amy se otočila a viděla, že se dal do svižného klusu po příjezdové cestě pryč od pečovatelského domu Lockhart. „Kapitán zase utíká,“ vyjekla starší dáma sedící na židli u dveří a vzrušeně bouchala rukou do opěrky. Amy ustoupila stranou, když se objevily dvě ženy v bílých uniformách a začaly kapitána pronásledovat. Amy se rozhlédla. Budova byla moderní, s béžovými stěnami a koberci v barvě uzeného lososa. Byla cítit dezinfekcí s nádechem vařeného zelí. Recepce byla v místnosti, kterou ohodnotila jako hlavní společenskou místnost a na židlích tu sedělo několik obyvatel domova. Někteří byli zjevně ve svém vlastním světě, pár jich pospávalo, ale zbytek si ji zvědavě prohlížel. Všichni měli na nohou pantof le. Amy si přitom vzpomněla na babičku, která se rozhodla až do konce zůstat doma, obklopená svým majetkem prodchnutým vzpomínkami. Paní, která spustila poplach, na ni mávla. „To není tvoje chyba, dra99
Ukázka elektronické knihy