„Všichni divně smrdíme,“ zakřenila se Chantel. „Jsme na festivalu.“ Tim se podíval na telefon. „Zbytek kapely má zvukovou zkoušku. Jdeme, Simone.“ Zvedli se k odchodu. „Nevím, jestli se stihneme vrátit před koncertem. Kdyby ne, tak v devět v Bacardi stanu.“ „Budeme tam,“ odpověděla Amy. „S čistými vlasy,“ dodala Chantel. „A vyžehlenými.“ „A se Spikem,“ zamumlala Amy a protočila oči.
Amy stála úplně vpředu. Bylo dobře, že tam s Chantel přišly dřív, protože stan byl plný. Skoro nevnímala kapely, které hrály před Timem. Byla kvůli němu příšerně nervózní. Podívala se na dav lidí za sebou. Tohle byl největší koncert, jaký kdy Timova kapela měla. Kluci přišli na pódium za jásotu publika. Nebylo moc pravděpodobné, že by je někdo předtím slyšel hrát, takže to muselo být tou festivalovou horečkou a nadšením. Všimla si, jak se Tim dívá do publika, oči vytřeštěné nad jeho velikostí. Pak ji zahlédl a usmál se. Chantel jí stiskla ruku. Když kapela začala hrát, Amy si něco uvědomila. Ve stanu stála spousta posluchačů, ale byla to ona, komu Tim zpíval. Jenom jí. Cítila, jak jí prostupuje štěstí. Nejdřív hráli optimistické skladby, pak zpomalili a zahráli Amyinu oblíbenou píseň Po setmění. Na chvíli se přestala dívat na Tima a otočila se, aby pohlédla na ostatní publikum. Skákání ustalo a lidé stáli jako zhypnotizovaní. Pak někdo vytáhl zapalovač a začal s ním mávat ve vzduchu v rytmu hudby. Najednou se všude objevily malé plamínky. Amy se znovu zadívala na Tima. Ještě nikdy nevypadal tak šťastně. 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501963