SRDCE ŠAMANA
rat kterýmkoli směrem. U holčiček je třeba postupovat směrem od přirození, aby se nečistoty nedostaly do močové trubice a nezpůsobily infekci. Matka si byla jistá, že otec nepřekročil žádné hranice. Prostě dcerku utíral špatně, no a pak ji holt musel ještě umýt. Andreina představa, že se otec choval nevhodně, nebyla pravdivá, ačkoli byla skutečná. Její tělo si pamatovalo otcovy doteky, jen si je nesprávně vysvětlilo. Andrea se tohoto výkladu urputně držela, protože jí umožňoval vysvětlit, proč v životě nenachází intimitu, kterou hledá. Ve svém příběhu figurovala jako oběť, takže měla po ruce rychlou výmluvu, proč jí vztahy nefungují. Podobně tomu bývá s pacienty, kteří ke mně přicházejí s hrozivou diagnózou. Snažím se jim vysvětlit, že diagnóza je pouze příběh. Říkám jim, že oni sami nejsou příběhem, nýbrž zázrakem v těle a kostech. Nejsou krevním testem ani magnetickou rezonancí ani ničím, co se jim stalo v minulosti. A všichni koneckonců máme stejný nález – jednou zemřeme. (Jen pro pořádek dodávám, že pokud příběh diagnózy ignorujeme, nezměníme jej tím. S diagnózou musíme pracovat kreativně, najít způsob její proměny, ať již pomocí medicíny, či jiné terapie.) Příběh se dá změnit, nejprve jej ale musíme odhodit do ohně. Kde ale můžete najít posvátný oheň, u něhož provedete rituál, opustíte staré a necháte přijít nové? Můžete si jej udělat na zahradě, v krbu, nad svíčkou nebo klidně i jen v představě. Rozhodující je pamatovat na to, že každý oheň plane Prapůvodním světlem a právě toto světlo vás vysvobozuje z dramatu minulosti. Do plamenů odložíte tu vlastní totožnost, která je vám již malá, či hrozivou diagnózu, příběh o své výchově v dětství, a z ohně si naopak vezmete energii a sílu snít život novým způsobem. Zkuste si to. Zapalte svíčku a do párátka vdechněte příběh, který vás momentálně nejvíc tíží, ať je jakýko98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501962
PROMĚNA SNU O BEZPEČÍ, OBJEVENÍ „JÁ JSEM“
li. Pak párátko podržte nad ohněm, dokud nechytne, a představujte si, jak plamen ten příběh stravuje. Šamani mluví o tom, že takto ze sebe příběh svléknete, jako hadi svlékají kůži. Ujistěme se jen, že skutečně svlékáme svoji kůži. Vlastní sen neproměníme tím, že si půjčíme sen někoho jiného. Před lety jsem na americkém jihozápadě narazil na starého medicinmana z kmene Navajo. Vlastně to byla žena. Znal jsem ji už dlouho. Ptala se na můj život a já jí vyprávěl, že otec býval často pryč, a tak jsem jako chlapec musel hledat mužský model jinde. Souhlasně pokyvovala. Pak jsem se zeptal já jí. Odpověděla: „Jsem kaňon s červenými stěnami. Jsem pouštní vítr. To dítě, které dnes v rezervaci nic nejedlo, jsem já.“ Úplně mě to odrovnalo! Jak fascinující příběh, o tolik lepší než mé vyprávění o „chlapci, který hledal tatínka“. Za pár dní jsem se vracel zpátky do Los Angeles. Chvíli před odletem se mě soused zeptal, kdo jsem, a já spustil: „Jsem kaňon s červenými stěnami…“ Věnoval mi pohled typu „zase jeden blázen“ a přesedl si o čtyři řady dozadu ještě dřív, než jsem se dostal k pouštnímu větru. Hned na mně poznal, že lžu, že má řeč neobsahuje hloubku a podstatu. Chtěl jsem říci něco působivého, a tak jsem ukradl příběh, který mi nepatřil. Postrádal jsem odvahu stvořit cosi nového a on se mou ubohou imitací nenechal oklamat. Teprve když jsem do ohně odložil své příběhy hněvu, samoty, strachu a hladu po věcech, které postrádám, jsem se mohl stát vypravěčem příběhů, a nikoli příběhem. Mohl jsem se stát lékem, nikoli nákazou. Starodávní mudrci pálili osobní příběhy v ohni, a ačkoli si svou minulost nadále pamatovali, již je vůbec netížila. A všechno toto začíná otázkou: „Kdo jsem?“ Poté, co strávíte léta objevováním toho, že vás nejde 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501962
SRDCE ŠAMANA
definovat jménem, národností ani pohlavím, že to vše je sice reálné, ale vnitřně ne úplně pravdivé, pochopíte, že to, co jste považovali za „sebe“, byl ve skutečnosti sen. Přestanete potřebovat za „já jsem“ cokoli dalšího přidávat, jelikož poznáte, že tento výrok je úplný sám o sobě. Již nepotřebujete oheň, ve kterém byste spalovali své příběhy. Oheň jako takový to stejně s vámi neučiní, a i kdybyste se účastnili nejmocnějšího a nejpůsobivějšího rituálu kolem ohně v horské vesnici v Andách a symbolicky do plamenů vložili svou minulost, jenom tohle z vás vypravěče příběhu neudělá. Vy ale zapálíte posvátný oheň „já jsem“ v nitru vlastního srdce. Srdce funguje pro celé tělo jako bubeník a vy v něm můžete uspořádat osobní rituál. Vždyť právě zde se odehrávají všechny posvátné rituály, nikde jinde. Běží podle bubnování všeho srdce. Zapálíme minulost, aby ji místo nás nezapálil sám život a nepřekvapil nás tím. Připomíná to zvyk severoamerických indiánů vypalovat suché křoví v lesích, aby v případě blesku neshořel celý les. Podobně i my můžeme pravidelně vypalovat to, čím jsme byli, osvobozovat se od minulosti, a stát se tak přístupnými pro budoucnost. Tato praxe podpálí celý váš život. Neznamená, že minulost jaksi kouzelně zmizí a vy se přes noc stanete novým člověkem. Znamená ovšem, že si uvědomíte, že nejste příběhem, nejste událostí, která se vám stala. Nejste důsledkem nešťastného dětství, opilých rodičů a zdravotních krizí. Stanete se tím, kdo sní, a nikoli snem, vypravěčem příběhu, nikoli příběhem. Stanete se klidným člověkem, protože nemáte nic, co by vám mohlo být vzato, dokonce ani jméno, ani minulost.
100 Ukázka elektronické knihy