Překvapení Blížil se konec směny. Anička ještě zopakovala stručně všechny poznatky, které dosud o hledaném pachateli zjistili. Nadporučíkovi ještě sdělila, že si kapitán Veleba vyžádal kompletní souhrn výsledků. „Kriminálka Keller,“ ozval se nadporučík do telefonu. Přitom kývl kolegyni na znamení souhlasu s hlášením kapitánovi. „Nazdar Leni, královno všech laboratoří! Jak se vede?“ „Výborně. Tobě taky, jak slyším z tvého bujarého hlasu.“ „Neřekl bych bujarého, ale raději mi řekni, co hezkého máš pro mne?“ „Konečně máme otisky toho pachatele na volantu i řadící páce. Na obojím je asi stoletý nános špíny. Otisky tam pěkně drží.“ „Výborně,“ zvolal nadšeně nadporučík. „Jsou stíhaného Drápalíka. Je to potvrzené.“ „Ty jsi moje zlatíčko, pořád to říkám,“ smál se nadporučík. „Dneska hýříš optimismem, copak se děje?“ „Už vidím ten případ vyřešený.“ „Jen abys to nezakřikl,“ smála se Leni. Anička se rozloučila a odcházela domů. Před budovou na ni čekal její spolužák Roman. „Co tady děláš? Čekáš na mne? Několikrát jsem ti říkala, abys tady nepostával.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501853