Neměla bych dovolit nám oběma, abychom tohle nechali zajít ještě dál… Jenže pak všechno prostě hodím za hlavu. Pevně se k Adamovi přimknu a znovu mu zabořím prsty do rozcuchaných vlasů. Svými rty automaticky vyhledám ty jeho a navážu přesně tam, kde jsme před malým okamžikem skončili. Adam se nenechá pobízet dvakrát. Rukama mi hbitě zajede pod tričko. Když se jeho chladné dlaně dotknou mé holé kůže, hlasitě zasténám do Adamových úst. Bere to jako souhlas. Přestane mě líbat, aby mi spěšně přetáhl přes hlavu svetr i s tričkem. Zálibně přejede pohledem má obnažená ňadra a tiše zakleje, načež je přikryje dlaněmi a začne si s nimi něžně pohrávat. Mé vzrušení tím dosáhne své nejvyšší míry. Poslední chabé zbytky sebeovládání mě opustí. Zatímco couváme do ložnice, rvu z Adama oblečení s takovou vervou, jako by na tom závisel můj život. Na postel dopadneme nazí a propletení jeden do druhého. Včera mi Adam řekl, že mě téměř nepoznává. V tuhle chvíli já nepoznávám ani jednoho z nás… Momentálně na tom ovšem nezáleží. Momentálně jsme jen my dva. Všechno ostatní přestalo existovat. Šílím touhou i očekáváním. Adam však nikam nespěchá. Vychutnává si každou vteřinu tohoto okamžiku. Zasypává celé mé tělo dráždivými polibky a doteky, až se zalykám slastí. Když jazykem obkrouží mou bradavku a následně ji jemně vsaje do úst, zmocní se mě pocit, že víc už toho nevydržím. Popadnu Adama pevně za boky, abych si ho mohla přitáhnout, čímž mu jasně naznačím, co chci. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501852
Adam se pouze samolibě usměje. Pak natáhne ruku k nočnímu stolku, odkud vytáhne balíček kondomů. „Doufám, že nejsou prošlé,“ zamumlá, když si jeden nasazuje. Vnímám jeho slova jako v mlze. Nerozumím jejich významu. A vlastně je mi to i jedno. Teď chci totiž pouze jednu jedinou věc – Adama. Chci mu být tak blízko, jak to jen jde. Chci ho cítit na sobě i uvnitř sebe. Chci, aby mi dal tolik rozkoše, kolik jen dokáže. Pronikne do mě rychle a tvrdě. Několikrát zběsile přirazí. Bez protestů přistoupím na jeho tempo. Vycházím mu vstříc. Prohýbám se v zádech, aby se dostal hlouběji, hlasitě sténám a zatínám nehty do prostěradla. Vyvrcholení, ke kterému mě Adam přivede, je neuvěřitelně silné. Prožívám ho každým kouskem svého těla, cítím ho v každém nervovém zakončení. Před očima se mi roztančí tisíce hvězdiček, srdce mi vynechá několik úderů a já vykřiknu jeho jméno. Zpět do reality se vracíme pouze velmi pomalu a neochotně. Dlouho vedle sebe jen uvolněně ležíme a hledíme jeden na druhého, jako bychom se viděli poprvé. Mlčíme. Ani jeden z nás nenachází vhodná slova, která by se k této situaci hodila. A o tom, jak moc velkou hloupost jsme právě provedli, si můžeme promluvit zítra. Teď si chci užít svých pár minut opojného štěstí, ačkoliv moc dobře vím, že je to pouhý klam. Schoulím se do Adamovy náruče a hlavu položím na jeho obnaženou hruď. Srdce mu stále ještě tluče jako splašené.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501852
„Myslím, že dnes se do jiného pokoje stěhovat nebudu,“ zašeptám do tmy. „To ať tě ani nenapadne,“ varuje mě Adam a vtiskne mi polibek do vlasů. ❄❄❄
30. prosince Nevzpomínám si, kdy mi naposled někdo připravil snídani do postele. Vlastně si nevzpomínám, jestli mi vůbec někdo kdy připravil snídani do postele. Petr prostě nebyl romantik. Na podobná gesta si nikdy nepotrpěl. Vařit pořádně neuměl, takže se s přípravou jídla prostě odmítal obtěžovat. Květiny mi nosil jen o narozeninách a poslední dva roky už ani to ne. O romantických překvapeních, výletech, večeřích při svíčkách v útulných restauracích nebo posezení ve stylových kavárnách jen tak ve dvou jsem si mohla nechat jen zdát. Proto teď nechápavě civím na Adama, když přede mě chvíli po probuzení postaví tác se sýrovou omeletou, zeleninovou oblohou a hrníčkem kakaa. „Proč na mě koukáš tak podezíravě?“ zeptá se. „Co to má být?“ odpovím otázkou. „Snídaně…“ „Proč…?“ 100 Ukázka elektronické knihy