než původní schéma. Pro úplnost dodáváme, že všechny nalezené rozdíly jsou statisticky významné (podle testu ANOVA). Třída ESeC
Název
Původní schéma
Nové schéma
1
Vyšší salariát
0,53
0,52
2
Nižší salariát
1,02
1,02
3
Vyšší bílé límce
0,43
0,43
4
Drobní podnikatelé
.
.
5
Drobní farmáři
2,02
2,02
6
Vyšší modré límce
1,98
1,98
7
Nižší bílé límce
2,26
2,31
8
Kvalifikovaní dělníci
1,48
1,50
9
Nekvalifikovaní dělníci
1,78
1,87
10
Nezaměstnaní
.
.
11
Prekariát
.
1,25
Celkem
1,32
1,32
Tabulka 8.6: Průměrný počet směn vykonávaných mimo standardní pracovní dobu Zdroj: EU-LFS (2020)
V konstruovaném testu validity jsme se zajímali o pozice respondentů mimo trh práce. V tomto směru jsme byli značně omezeni zvoleným datovým souborem, který se týká především právě trhu práce. Jako potenciálně zajímavé ukazatele jsme zvolili pracovní neschopnost v týdnu předcházejícím sběru dat (která částečně ukazuje zdravotní stav jednotlivých tříd), průměrný příjem a socio-ekonomický index zaměstnání ISEI. Jak ukazuje následující tabulka, průměrná nemocnost příslušníků jednotlivých tříd se zavedením nové třídy prekariátu příliš nezměnila. Lidé vykonávající prekarizovanou práci patří k nadprůměrně nemocným, nedosahují ale nemocnosti kvalifikovaných a nekvalifikovaných dělníků. Můžeme tedy potvrdit předchozí zjištění, že třída prekariátu není zdaleka vytvořena jen oddělením od původní třídy proletariátu. Zajímavější jsou odlišnosti týkající se příjmu, kdy v podstatě ve všech skupinách došlo po přidání prekariátu ke zvýšení průměrné výše příjmu. Napovídá nám to, že do nově vytvořené třídy prekariátu se přesouvají zejména lidé, kteří mají příjmy na svou původní třídu nižší, například z důvodu částečných úvazků. To ale neznamená, jak ukazují třetí sloupce v tabulce, že by tito lidé vykonávali méně kvalitní práci. Průměrný socio-ekonomický index ISEI se po odchodu prekarizovaných zaměstnanců z původních tříd nijak výrazně nezvýšil.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501821
Třída ESeC
Název
Původní schéma
Nové schéma
Nemocní
Příjem
ISEI
Nemocní
Příjem
ISEI
1
Vyšší salariát
1,04 %
7,43
70,95
1,06 %
7,64
70,78
2
Nižší salariát
1,85 %
6,88
58,56
1,84 %
7,03
58,34
3
Vyšší bílé límce
1,78 %
5,48
49,54
1,81 %
5,71
49,73
4
Drobní podnikatelé
0,72 %
.
32,44
0,69 %
.
32,36
5
Drobní farmáři
0,91 %
6,29
18,68
0,95 %
6,29
18,70
6
Vyšší modré límce
1,75 %
5,44
31,21
1,75 %
5,52
31,28
7
Nižší bílé límce
2,92 %
3,97
31,31
2,83 %
4,21
31,37
8
Kvalifikovaní dělníci
3,27 %
5,19
28,51
3,22 %
5,27
28,55
9
Nekvalifikovaní dělníci
4,27 %
4,20
21,24
4,37 %
4,52
21,69
10
Nezaměstnaní
.
.
.
.
.
.
11
Prekariát
.
.
.
2,72 %
3,73
38,55
Celkem
2,31 %
5,52
41,92
2,31 %
5,52
41,92
Tabulka 8.7: Pozice respondentů mimo trh práce Zdroj: EU-LFS (2020)
Zatím tedy můžeme konstatovat, že nové schéma popisuje životní šance mimo trh práce vcelku logicky. K tomuto testu bychom navíc mohli přiřadit také již prezentované analýzy míry prekarizace v jednotlivých skupinách obyvatel. Už fakt, že riziku výkonu prekarizované práce jsou více vystaveny ženy, nižší vzdělanostní skupiny a lidé na začátku a konci své pracovní karié-ry, totiž ukazuje, že toto schéma odpovídá teoretickým předpokladům. Provedením tří testů validity jsme postupně ověřili, že třídní schéma ESeC s přidanou třídou prekariátu můžeme v datech relativně snadno vytvořit. Pozici na trhu práce nebo mimo něj popisuje nové schéma přinejmenším stejně dobře jako schéma původní. Přitom musíme brát v úvahu, že nejistoty spojené s trhem práce jsou v moderních společnostech častým jevem. I kdyby proto nové schéma popisovalo sociální realitu o něco hůře než schéma původní, mělo by z tohoto důvodu smysl brát dimenzi prekarizace práce v úvahu.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501821
8.6 Patří prekariátu budoucnost? V posledních desetiletích roste množství nejistot, kterým musí zaměstnanci čelit. Pro nejistá zaměstnání se vžil pojem prekariát a je s podivem, že dosud nebyl vytvořen jednotný postup, jak míru prekarizace jednotlivých zaměstnání měřit, ani nebyla dimenze pracovní nejistoty uvažována při konstrukci sociálně stratifikačních třídních schémat. V této kapitole jsme se pokusili zmíněnou mezeru alespoň částečně zaplnit. Nejprve jsme navrhli způsob, jak by mohla být prekarizace zaměstnání zjišťována. Vycházeli jsme přitom z informací, které bývají obvykle v sociologických výzkumech dostupné. Následně jsme ověřovali, jestli nové schéma s přidanou novou třídou prekariátu funguje pro popis sociální reality. Dospěli jsme k závěru, že má smysl do současných schémat prekariát zařadit a při konstrukci nových schémat s ním rovnou uvažovat jako s důležitou charakteristikou pozice na pracovním trhu. Zavedení nové třídy prekariátu do standardně užívaného třídního schématu ESeC kvalitu tohoto schématu nesnižuje, a naopak nám dává k dispozici nástroj pro analytické uchopení rostoucí skupiny pracovníků, kteří čelí na trhu práce nejistotě. Podíl příslušníků této třídy roste od doby společenských a ekonomických změn v 70. letech 20. století a rozšiřuje se zejména v souvislosti s ekonomickými krizemi a globalizací. Úkolem pro další výzkumy pak zůstává ověření, nakolik jsou příslušníci této třídy formováni nejistotami na trhu práce například ve svých názorech a postojích, které se práce netýkají. K tomuto účelu by bylo vhodné provést separátní analýzu na základě dat například z European Values Study nebo jiných postojových šetření. Stejně tak by bylo vhodné provést podobný test validity, jaký jsme provedli my, i na dalších datových souborech a v dalších časových obdobích. Největší otázkou zůstává i po padesáti letech od nárůstu prekarizovaných pracovních pozic způsob, jakým má být příslušnost ke třídě prekariátu operacionalizována. Dostupné datové soubory většinou neobsahují otázky týkající se subjektivního vnímání nejistoty; ty jsou navíc zpochybňovány z psychologického pohledu – zaměstnanci pociťující nejistotu ji jen málokdy přiznají a v rámci zvládacích mechanismů ji potlačují. Nezbývá tak než se spolehnout na objektivní charakteristiky pracovního poměru, jako je smlouva na dobu určitou nebo částečný úvazek. Jak ukázala naše analýza, tyto vlastnosti nemusejí být vždy důkazem pracovní nejistoty, často se může jednat o svobodnou volbu zaměstnance, který se nechává najímat na zajímavé dílčí projekty. Tento předpoklad bude silný zejména u zaměstnanců s vyšším dosaženým vzděláním. Velkou neznámou zůstávají osoby samostatně výdělečně činné. V současných datových souborech neexistuje spolehlivý způsob, jak rozlišit regulérní živnostníky od zaměstnanců, kteří si museli nuceně zřídit živnost a začít pracovat formou švarc systému. Prezentovaná zjištění ukazují, že jistotu a nejistotu pracovní smlouvy je potřeba brát na současných evropských trzích práce vážně a měla by být zahrnuta jako doplňková kategorie do konstrukce budoucích třídních schémat. Zejména do budoucna lze totiž předpokládat, že v souvislosti s pokračující technologickou změnou bude podíl nejistých, tedy prekarizovaných, zaměstnání na trhu práce přibývat.
Ukázka elektronické knihy